Proč je jílovitá půda pro některé rostliny problém?
Jak již bylo řečeno, v jílovité půdě se všem rostlinám nedaří. Ano, je možné ji mnoha způsoby vylepšit a vytvořit tak schůdnější podmínky pro růst rostlin, ale i tak je lepší se některým druhům rostlin vyvarovat. Jednoznačnou nevýhodou jílovitých půd je jejich tendence k zamokření po deštích, naopak za sucha se z vrchní vrstvy jílu stává doslova beton. Jílovité půdy se špatně obdělávají, jsou velmi hutné a neposkytují rostlinám dostatečné odvodnění. To je způsobeno tím, že jíl na sebe váže vodu a nepustí ji dál, takže rostliny ji ani nevyužijí a v jílovitých půdách pak živoří, až nakonec uhynou.
Co lze pěstovat v jílovitých půdách: trvalky, keře, stromy i zeleninu
Ačkoliv můžeme jílovitou půdu vylepšit, například přidáním písku, kypřením, mulčováním nebo doplňováním humusu, je vždy výhodnější s tímto problémem počítat již před výsadbou a vybrat takové druhy stromů, kterým dané podmínky vyhovují. Naštěstí výběr vhodných rostlin je celkem uspokojivý, vybírat můžete nejen z trvalek, keřů, listnatých stromů, ovocné stromy a jehličnanů, ale dokonce některá zelenina si v jílu libuje také, takové brambory, kapusta nebo kedlubny vás za jíl budou zbožňovat. A právě na stromy se zaměříme.
Listnaté stromy do jílovité půdy
Hloh obecný (Crataegus laevigata) si možná spojujete pouze s vašimi procházkami někde v polích či na okraji lesa, kde se tento trnitý keř až strom vyskytuje celkem hojně. Ale, existuje řada krásných kultivarů, které lze vysadit do zahrady jako solitéru a která vám udělá okrasu především teď, na podzim. Má totiž červené plody, tzv. hložinky, které milují ptáci a které v podzimním sluníčku nádherně září. Hlohy všeobecně také krásně kvetou, mezi ty nejkrásnější kultivary hlohu obecního patří ´Paul´s Scarlet´, který je odolný a nenáročný a na jaře je doslova obsypán sytě růžovými až červenými květy.
Břízu lze vysadit i do malé zahrady
Bříza himalájská (Betula utilis) je jedna z nejoblíbenějších druhů bříz, které se vysazují jako solitéry do zahrad. Je ideální do malých zahrad a je charakteristická vzdušnou korunou a velmi dekorativní kůrou, která nejlépe vynikne před tmavým pozadím, například jehličnanů. Dorůstá do výšky max. 10 metrů, máte-li tedy na zahradě trochu více místa a hlavně vás trápí jílovité půdy, tato bříza je pro vás tou správnou volbou.
Jabloně nemusí být jen k jídlu, ale i k okrase
Okrasné jabloně (Malus sp.) jsou v poslední době velmi oblíbené dřeviny, především z toho důvodu, že je můžete zakoupit v různé výšce, takže se vejdou i do malé zahrady. Nejkrásnější jsou její převislé kultivary, které zdobí nejen typické jabloňové květy, ale hlavně plody, což jsou malá jablíčka oranžové nebo červené barvy. Nejsou sice jedlá, ale udělají vám, i ptactvu, radost. Velmi dekorativní je kultivar ´Evereste´, který je kulovitého tvaru a dorůstá kolem 4 metrů, má bílé květy, které se na jaře rozvinou z růžových poupat. Plody tohoto kultivaru jsou žluté a malá i atraktivní zabarvení listů.
Krása ambroní vynikne hlavně na podzim
Ambroň západní (Liquidambar styraciflua) jsou velmi krásné dřeviny, které dorůstají výšky až 15 metrů. Existuje samozřejmě celá řada kultivarů, které jsou vhodné do malých zahrad, stačí si jen vybrat. Ambroně mají dekorativní, pěticípé listy, které se na podzim krásně vybarví nejčastěji do červené barvy. Zajímavé jsou i jejich plody, pichlavé, kulaté plody a hluboce zvrásněná kůra, což vynikne hlavně v zimě, po opadu listu. Ambroně se nejčastěji vysazují na slunce jako solitéry, buď do předzahrádky, nebo třeba k terase, protože je opravdu na co se dívat.
Hrušeň podobná olivovníku
Hrušeň vrbolistá (Pyrus salicifolia) na první pohled hrušeň nepřipomíná, spíše vypadá jako olivovník. Má totiž úzké, stříbřitě zelené listy a krémově bílé květy. Plody jsou malé hruštičky, které ale opět potěší spíše ptáky, než vás. Dorůstá výška kolem 4 metrů, miluje slunce a dobře zvládá sucho. Hodí se do menších zahrad opět jako solitéra.
Jehličnaté stromy do jílovité půdy
Z jehličnanů jílovité půdy zvládají cypřišky a thuje, takže potřebujete-li vysadit živý plot a přemýšlíte nad stálezeleným, rozhodně vybírejte mezi těmito dvěma jehličnany. Buď můžete vysadit jednodruhový plot, nebo je klidně můžete nakombinovat společně, cypřišek díky svému modrosivému zbarvení se s thují krásně doplňuje a vzniká tak příjemný, barevný kontrast.
Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana) si stále někteří pletou z thují, nicméněcypřišek má modrosivé zbarvení jehlic, což je ten nejvýraznější rozdíl mezi oběma rody. Cypřiše dorůstají do výšky až 6 metrů, závisí na kultivaru a lze je dobře využít nejen do živých plotů, ale jako solitéru. Pro pěstování v jílu se osvědčil hlavně kultivar ´Ellwood´s Gold´ se žlutozeleným jehličím.
Zerav řasnatý(Thuja plicata) neboli thuje může dorůst až 30 metrů a to není úplně žádoucí. Je tedy důležité, buď uvolit nižší kultivar tohoto druhu, nebo ho pravidelně udržovat v určité výšce řezem a nenechat ho přerůst. Thuje se obecně dobře tvarují a využívají se stejně jako cypřišky na živé ploty či jako solitéry. Právě teď, na podzim, je nejlepší čas pro jejich množení.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
