Santolíně se někdy také říká svatolina a v našich podmínkách se můžete nejčastěji setkat se santolínou cypřišovitou (Santolina chamaecyparissus). Jedná se o výrazně aromatickou rostlinu, která byla v minulosti využívaná i jako léčivá rostlina (mj. do vykuřovacích směsí k dezinfekci prostor).
Jak poznáte santolínu
V květu santolínu rozhodně nepřehlédnete. Jedná se o stálezelený polokeř, který dorůstá do 30–60 cm a odspodu dřevnatí. Vytváří zajímavě tvarované a plstnaté, šedozelené až stříbrné listy, které při doteku vydávají silnou kořeněnou vůni. Žlutá květenství rozkvétají od června do začátku srpna a vypadají jako malé středové terče kopretin (bez bílých jazykovitých plátků).
Bylinky podle oslunění, vytrvalosti a výšky
Kde a jak pěstovat santolínu
Santolína má ráda sušší a osluněná místa s propustnou, klidně i chudou nebo kamenitou půdou. Ve stínu kvete méně a má méně výraznou vůni (což platí i pro přemíru dusíku v půdě). Ideální jsou pro ni teplá a slunná stanoviště v závětří, kde přezimuje bez problémů (zvládnout by měla mráz do –24 °C). Rostlina je citlivá na nadměrné vlhko, které jí vadí zejména v zimě. Při holomrazech potřebuje ochranu v podobě slámy nebo netkané textilie, kterou ale po pominutí nebezpečí odstraňte, protože vlhne.
V zahradě uvítá santolína například skalky, bylinkové výsadby, okraje záhonů a cest... povede se jí všude tam, kde se daří levanduli, a pěstovat ji lze i v nádobě s dobrou drenáží. Při výsadbě santolíně dopřejte trochu kompostu promíchaného se štěrkem nebo pískem. Rostlinu nehnojte, přilepšit jí můžete jen trochou dřevěného popela. Po odkvětu (nebo na jaře) se doporučuje ji zastřihnout výhony (podobně jako levanduli), aby odspodu zbytečně nevyholovala, udržela si kompaktní tvar a vydržela na stanovišti co nejdéle. Odstřižené výhony můžete využít k řízkování.
