Šalvějí existuje po celém světě přes 800 druhů (někde se uvádí i tisíc), které se liší svou trvalostí, způsobem růstu, výškou, barvou květů nebo tvarem listenů... Všechny jsou zpravidla pokryté jemnými chloupky, které obsahují hojivé oleje a po rozetření listů výrazně voní, a všechny vypadají náramně přitažlivě. Kromě vzhledu ale vybírejte šalvěje podle podmínek vaší zahrady a plánovaného využití a vysazujte je ve skupinách po několika kusech.
Šalvěje mohou být spolehlivé trvalky
Jméno šalvějí (Salvia) pochází z latinského označení salvare, což znamená hojit nebo léčit. Však také šalvěj patří mezi byliny používané v léčitelství odedávna. Nejznámější léčivou šalvějí je vytrvalá šalvěj lékařská (S. officinalis). Řadí se mezi polokeře, protože odspodu dřevnatí, a pěstuje se v kultivarech s různou barvou květů i listů. V lékařství se dodnes využívá pro své protizánětlivé účinky a pomoc při žaludečních či střevních obtížích.
Z dalších vytrvalých šalvějí můžete vybrat domácí šalvěj hajní (S. nemorosa) a rovněž naši šalvěj luční (S. pratensis), z jejichž křížení vzniklo mnoho atraktivních kultivarů. Krátkověkou trvalkou je netypická šalvěj stříbrná (S. argentea) se stříbrošedě plstnatými listy.
Šalvěje se pěstují ale i jako sezonní letničky
Většina z šalvějí u nás ale nepřezimuje, uplatnění proto nacházejí jako letničky s květy v modré, fialové, růžové i bílé barvě. K nižším náleží šalvěj pomoučená (S. farinacea), šalvěj zelená (S. viridis) a šalvěj zářivá (S. splendens). Rozevlátým dojmem působí méně známá šalvěj slatinná (S. uliginosa) s modrobílými květy, jasně modrými květy se vyznačuje šalvěj rozkladitá (S. patens).
