V našich podmínkách přirozeně roste sporýš lékařský (Verbena officinalis), který je známý hlavně jako léčivá rostlina. Jeho květy jsou drobné, světle růžové a nenápadné. Jako okrasný se proto na zahradě uplatní spíše sporýš argentinský (V. bonariensis), šípovitý (V. hastata) nebo sporýš přímý (V. stricta).
Sporýš z Argentiny
Asi nejvýraznější a v okrasné zahradě nejvyužívanější sporýš je sporýš argentinský, který u nás může za mírných zim přezimovat (je mrazuvzdorný do –17 °C). Dopřejte mu ale vždy dostatečnou zimní přikrývku. V případě že vymrzne, nahradí ho obvykle jeho semenáčky. Má rád slunná místa a propustnou sušší půdu.
Vyznačuje se čtyřhrannou lodyhou, přisedlými listy, řídkým větvením (díky němuž působí vzdušným dojmem) a vidlany drobných trubkovitých květů fialové barvy. Dorůstá do 120 až 150 cm a kvete neúnavně od července do září až října. Během této doby je v obležení motýlů, včel, čmeláků, pestřenek...
Sporýš do vlhka
Do trvalkových záhonů se hodí sporýš šípovitý (V. hastata) pěstovaný jako krátkověká trvalka. Na rozdíl od předchozího druhu pochází ze Severní Ameriky, kde roste na vlhkých místech. Dorůstá do výšky 120 cm, je řídce větvený a kvete od června do konce letních prázdnin. Drobné kvítky postupně vykvétají v hroznovitých květenstvích, která v záhonu plní roli vertikálního prvku.
Sporýš šípovitý preferuje slunce a ideálně vlhčí půdu, zvládá ale i suché podmínky. Rostlina se dobře přesévá a v záhonech ji doplní třeba třapatkovka, zavinutka, pupalka nebo krásnoočko.
Nižší varianta sporýše
Nejnižším ze tří uvedených sporýšů je další severoamerický druh – sporýš přímý. Dorůstá “jen” do 60 cm a v červenci a srpnu kvete modrofialovými květy v hroznovitých květenstvích. Oproti předchozím druhům má širší listy a není tak řídce větvený.
