Révovník (Ampelopsis) je révě (Vitis) podobný nejen podle jména. Na rozdíl od ní však rozkvétá nenápadnými bílozelenými květy uspořádanými do vrcholíků, zatímco réva vytváří latovitá květenství. Kůra révovníku se také na starších větvích neloupe, tak jako u révy. Někdy bývá révovník zaměňován i za loubinec, resp. přísavník (Parthenocissus), jeho listy se ale na podzim nijak výrazně nezbarvují.
Liány s panašovanými listy i tyrkysovými plody
Původní domovinou révovníku je východní Asie, rozšířen je ale po celé Asii a v Severní a Střední Americe. V Evropě se ve volné přírodně nevyskytuje. Díky výborným krycím schopnostem se však pěstuje v zahradách, kde se využívá k popnutí pergol, altánů nebo plotů. Pokud tedy potřebujete pěknou a nenáročnou pnoucí dřevinu, opadavý révovník může být tou pravou.
U nás nejsou révovníky moc známé, a proto se moc nepěstují. Nejčastějšími druhy jsou révovník žláznatý, zvláště odrůda 'Elegans' s nažloutle panašovanými listy (v mládí s růžovým nádechem), a pomaleji rostoucí révovník omějolistý s namodralými, později žlutooranžovými až hnědými plody. Oba dorůstají do délky dvou až osmi metrů. Atraktivní je i révovník Bodinierův s tyrkysově modrými bobulemi.
Révovníky u domovních zdí je nutné seřezávat
Révovníky jsou otužilé rostliny, které zvládají i městské ovzduší. Uvítají chráněná místa, nejlépe na slunci. Na půdu nejsou náročné, měla by být ale propustná, a budou vděčné i za přihnojení vyzrálým kompostem. Využít je můžete k popnutí uschlých stromů i domovních zdí, u nichž je však nutné rostliny pravidelně kontrolovat a seřezávat, aby neucpávaly okapy, příp. nezvedaly střešní tašky. Vyvazování a řez révovníku jsou stejné jako u révy.
Révovníky je možné si namnožit řízky – v létě bylinnými, na podzim dřevitými – nebo hřížením. Chorobami ani škůdci netrpí.
