Miřík celer (Apium graveolens) se pěstuje ve třech formách – bulvový pro bulvy, řapíkatý pro dužnaté řapíky nebo listový pro aromatické listy. Soustřeďme se teď na ten první a u nás nejvíce pěstovaný. Jak tedy dosáhnout toho, aby byly bulvy celeru při podzimní sklizni co největší?
Jak předpěstovat a vysazovat celer
Celer bulvový má dlouhou vegetační dobu (podle odrůdy se uvádí 210–270 dnů), a proto je potřeba s jeho předpěstováním začít (ve skleníku nebo na okně) už v únoru. Celer klíčí dlouho (i 4 týdny) a potřebuje k tomu teplotu 15–20 °C. Do výsadby na venkovní záhon (ve druhé polovině května) se celer dočká zpravidla dvou přesazení.
Do záhonu určenému k výsadbě celeru by měl být už na podzim přidaný chlévský hnůj (nebo jiná organická hmota) a půda (hlinitá, středně těžká) by měla být povápněná. Záhon by měl být rovněž dobře osluněný a chráněný před větrem. Silná sadba celeru se vysazuje do sponu 30x40 cm, uvádí se ale i 40x60 cm nebo 50x50 cm (opět záleží na odrůdě). Pozor, teplota při výsadbě by už neměla klesat pod 10 °C a důležité je vysazovat celer mělce (srdéčko rostliny nezahrnujte).
Nároky a pěstování bulvového celeru
Celer je náročný na výživu, mj. bor nebo hořčík, k čemuž je dobré během pěstování přihlížet (přihnojujte např. Cereritem nebo bylinnou jíchou). K bělejší dužnině přispívá koncem sezony přidávaný draslík. Velké požadavky má celer i na vláhu – zalévejte často a hodně (opravdu hodně – říká se, že celer musí stát ve vodě).
V sezoně půdu mezi celery okopávejte (vršek bulev by měl být odhalený). Pěstitelé od bulev také často odhrnují zeminu, odstraňují horní kořeny nebo odlamují staré listy. To vše by mělo dopomoci k větším bulvám. Není to sice nijak potvrzené, jde spíše o „babské rady“, které se někomu osvědčily (i proto ale stojí za vyzkoušení). Důležité jsou však hlavně živiny, voda a okopávka. Bulvy se sklízejí koncem září a během října (nejlépe do prvních mrazíků).
