Do skleníku nebo pařeniště se vysévají ředkvičky (Raphanus sativus var. sativus) už v únoru, do volné půdy od března do září (půda by měla mít teplotu nad 5 °C). Jelikož patří mezi rostliny dlouhého dne, tak dříve platilo, že není vhodné je pěstovat v létě. Za dlouhých dnů, resp. při osvětlení nad 12 hodin, totiž ředkvičky urychlují svůj vývoj a brzy vybíhají do květu (ještě před vytvořením bulviček). Dnes už ale existují odrůdy, které vybíhání do květu odolávají. Označují se jako celoroční, případně letní, jsou odolné rovněž vůči dřevnatění a praskání bulviček, a mohou se vysévat od druhé poloviny jara do podzimu.
Z příliš hustých výsevu sklidíte jen niťovité ředkvičky, nezapomeťe je proto po vzejití protrhat.
Foto: Shutterstock
Co potřebují ředkvičky
Ředkvičky jsou relativně nenáročné na teplo a koření mělce. Mají proto rády dobře nakypřenou, výhřevnou lehčí humózní půdu s pohotovými živinami a pravidelné zavlažování. V osevním postupu se zařazují do druhé tratě. Nesnášejí čerstvý chlévský hnůj, který způsobuje pálivost, červivost a praskání bulviček.
Jak vysévat a pěstovat ředkvičky
Při výsevu ředkviček platí: čím větší semena (ideálně nad 2,5 mm), tím vyšší šance na větší a časnější úrodu. Semena vysévejte 0,5 až 1 cm hluboko do řádků vzdálených 10 až 20 cm. Mezi semeny dodržuje rozestupy nejméně 3 cm. Příliš husté výsevy jsou na úkor kvality ředkviček. Při jarních a podzimních výsevech, kdy může teplota nečekaně klesnout, mějte vždy po ruce bílou netkanou textilii, kterou výsevy případně zakryjte.
Péče během vegetace je minimální – porost ředkviček udržujte v bezplevelném stavu, rostlinám zajistěte dostatečnou a pravidelnou závlahu (budou mít jemnější chuť) a chraňte je před škůdci. Nejčastěji se na ředkvičce vyskytují dřepčíci a květilky (výsevy můžete opět dočasně zakrýt bílou netkanou textilií).
Kdy a jak vysít, předpěstovat a vysazovat zeleninu
Kdy ředkvičky sklízet
Ředkvičky sklízejte postupně probírkou tak, jak dorůstají. Nenechte je ale přerůst, protože pak dřevnatí a hořknou. Jelikož po vyjmutí z půdy rychle vadnou, nelze je dlouhodoběji skladovat. Konzumují se v čerstvém stavu.
Bulvičky ředkviček mohou mít červenou až fialovou, bílou nebo žlutou barvu, někdy jsou dvoubarevné. Obsahují malé množství hořčičné silice, která působí pozitivně na trávení. Na vitaminy nejsou příliš bohaté (za zmínku stojí obsah vitaminu C), z minerálních látek je v nich zastoupen zejména vápník, fosfor a železo.
