Obě zeleniny se pěstují v mírném klimatickém pásu po celém světě. Zatímco ale ředkev patří mezi nejstarší plodiny a v Číně se pěstovala už ve 2. tisíciletí př. n. l., ředkvička je známá až od 16. století. Rostliny spojuje rovněž jejich dietetická hodnota – obsahují hodně silic, minerálních látek a vitaminů B a C, podporují trávení a mají močopudné účinky. Navíc se obě pěstují v mnoha barvách a tvarech, ředkvičky většinou kulovitých, ředkve válcovitých.
Co mají ředkvička a ředkev společné
Pro zdárný vývin a růst si ředkvička i ředkev nárokují světlé místo s dostupnými živinami a dostatkem vláhy. Při nedostatku některé z uvedených podmínek se bulvy špatně vyvíjejí, deformují, jsou příliš vláknité a štiplavé. Důležitý je i doporučený termín výsevu, tzn. rané odrůdy vysévejte zjara apod., jinak bude ředkev i ředkvička předčasně vybíhat do květu. Pro obě zeleniny je rovněž podstatné včasné vyjednocení na vzdálenost odpovídající dané odrůdě – jen tak budou mít dostatek prostoru a světla pro následný růst.
V čem se od sebe ředkvička s ředkví liší
- Období od výsevu po sklizeň trvá u ředkvičky šest až sedm týdnů, ředkvička je proto vhodná jako předplodina nebo meziplodina. Vegetační období ředkve trvá osm až deset týdnů.
- Ředkvička uvítá jen povrchové prokypření do hloubky zhruba 2 cm, ředkev potřebuje půdu kyprou na délku jejích kořenů.
- Výsev ředkvičky se provádí do hloubky 1–1,5 cm, u ředkve do hloubky 3 cm. Při jednocení vyhovuje ředkvičce spon 20–25 x 3–5 cm, ředkvi 25–40 x 20 cm.
- Ředkvičky jsou vhodné jen k okamžité spotřebě, ředkve (zvláště zimní odrůdy) je možné i skladovat.
