Rostlina mochyně peruánské (Physalis peruviana) dorůstá až do metrové výšky, mnohdy se větví a je pokrytá žláznatými chloupky. V paždí střídavých vejčitých listů vyrůstají stopkaté květy složené ze žluté koruny s hnědými skvrnami na bázi a podlouhlého kalichu. A právě kalich může za atraktivitu mochyní. Po odkvětu se totiž zvětší a vytvoří balonovitě nafouknutý lampionek, který chrání bobuli s chutnou dužninou.
Mochyně od jara do prvních mrazů
Mochyně se pěstuje podobně jako rajčata – potřebuje výživnou půdu, vydatnou zálivku a slunce. Semena se sejí v únoru a březnu a předpěstované sazenice se vysazují na záhon v polovině května na vzdálenost 80 centimetrů. Rozvětvenou lodyhu je dobré kvůli rozlomení raději vyvazovat, někdy se postranní výhony vyštipují. Plody se sklízejí od konce srpna do prvních mrazů a z jedné rostliny je možné získat až 2 kg.
Květem připomíná mochyně peruánská (Physalis peruviana) jinou lilkovitou rostlinu – jedovatý blín černý.
Foto: Shutterstock
Mochyně: bobule s ananasovou vůní
Žlutooranžové bobule skryté v kalichu mochyně peruánské jsou zdravé, chutné, nezralé jsou ale mírně jedovaté. Zralost se pozná podle květních kalichů, které získají šedozelenou barvu – odstraňují se však až před konzumací bobulí. Zralé plody chutnají jako jahody, kiwi a meruňky dohromady, voní po ananasu a v chladu vydrží hodně dlouho. Semínka z dužniny je možné omýt, usušit a na jaře opět vysít.
Bobule obsahují vitamin C, vitaminy skupiny B, provitamin A, rutin, draslík, fosfor a vápník a dále polyfenoly a karotenoidy s antioxidačními účinky a melatonin, který se využívá při léčbě neurodegenerativní onemocnění. Plody jsou vhodné pro diabetiky, mohou se jíst syrové, hodí se ale i do kompotů, marmelád, čatní a ovocných nápojů a salátů. Často se využívají také k dekoraci dezertů.
Plody mochyně peruánské (Physalis peruviana) obsahují látky, které chrání lidské tělo před stárnutím, a řadí se proto mezi tzv. superpotraviny.
Foto: Shutterstock
Mochyně a její příbuzná židovská třešeň
Pozor ale, mochyni peruánskou si můžete snadno splést s příbuznou mochyní židovskou (P. alkekengi). Jedná se o nenáročnou půlmetrovou trvalku, které se dobře daří v polostínu, množí se oddenky a může být invazní. Její krása spočívá v dekorativních oranžových měchýřcích, které vytváří kolem červené bobule. Celá rostlina je mírně jedovatá. Zralý plod je sice jedlý, citlivějším osobám však může po požití způsobit zdravotní potíže.