Pěstování lilku vejcoplodého (neboli baklažánu) venku je však vhodné jen v teplých oblastech. Tam, kde je klima méně příznivé, se mu bude lépe dařit ve fóliovníku nebo ve skleníku.
Lilek vejcoplodý potřebuje teplo a čas
Osivo lilku můžete vysévat už od konce ledna (a máte čas až do poloviny března) do misek s vlhkou pěstební zeminou. Misky přetáhněte proděravělou průsvitnou fólií a postavte na teplé místo. Při teplotě od 22 do 26 °C se po sedmi až čtrnácti dnech objeví semenáčky. V tu chvíli odstraňte fólii, a jakmile rostliny vytvoří první dva až tři pravé listy, přepikýrujte je po jednom do malých květináčů. Dál je pěstujte při teplotě 18 až 21 °C na hodně světlém, ale nikoli plně osluněném místě. Pravidelně, ale uměřeně zalévejte tak, abyste neskrápěli listy.
Sazenice liliku přesaďte do jednotlivých květináčů, jakmile vytvoři dva nebo tři pravé listy (tzn. ne ty děložní).
Foto: Shutterstock
Vzrostlé sazenice přesaďte do větších nádob naplněných substrátem pro pěstování zeleniny nebo rajčat už v momentě, kdy se začnou jejich listy dotýkat a vzájemně si stínit. Do skleníku můžete lilky vysazovat v polovině dubna, odrůdy určené pro venkovní pěstování musejí čekat v květináčích až do poloviny či do konce května. Nenechte se odradit tím, že při přesazování do skleníku některé rostliny už kvetou.
Vysévejte rané nebo polorané odrůdy lilku
Při výběru osiva se vyplatí spoléhat na domácí zdroje. Nejlépe se u nás totiž daří raným nebo poloraným odrůdám vyšlechtěným u nás nebo v zemích s podobným klimatem. Lilky dovezené z jižních krajin jsou obvykle pozdnější – a nemůžete si být jisti, že u nás stačí dozrát.
Někdy se stane, že plody lilku zhořknou. Obvykle je příčinou přezrání. Pravidelně tedy rostliny prohlížejte a odstřihujte zralé plody. Byly už vyšlechtěny i odrůdy, které netvoří žádné hořčiny (např. ’Galich’), u nás však zatím nejsou dostupné.
