Při roubování zeleniny se sazenice ušlechtilých odrůd, které poskytují velkou úrodu plodů žádané chuti, roubují na sazenice příbuzných rostlin, které nejenže bujně rostou, ale jsou také rezistentní vůči chorobám a škůdcům a vynikají mohutným kořenovým systémem, takže odolávají i suchu, chladu a přemokření. Díky podnoži se tak naroubovaná rostlina stává odolnější a životaschopnější, rychleji roste a více a déle plodí než původní rostlina vypěstovaná ze semene. Platí to pro rostliny pěstované ve volné půdě, skleníku i v nádobách.
Co na co u zeleniny naroubovat
Roubování se využívá zejména u plodové zeleniny, nejčastěji u rajčat, lilků a cuket, okurek (hadovek i nakladaček) nebo vodních a cukrových melounů. Okurky a melouny se roubují na podnož tykve rezistentní vůči padlí, které ve sklenících často nelze potlačit jinak než chemickým postřikem na ochranu rostlin. Rajčata a lilky se roubují na divoká rajčata nebo jiné odrůdy lilků... K výhodám roubovaných rajčat patří rezistence vůči háďátku, plísni bramborové a korkovitosti kořenů. Podnož navíc zvládne živinami zásobit ne jeden, ale dva nebo tři výhony rajčat. Kromě zelenin se roubuje i bazalka, která je následně mohutnější, bohatější a dlouho vydrží. Konkrétní podnože však pěstitelé nikde neudávají, jelikož je součástí jejich “know how”.
Jak se o roubovanou zeleninu starat
Péče o naroubovanou zeleninu je díky odolným podnožím snadná a jednoduchá. Rostliny samozřejmě ocení propustnou půdu, pravidelnou závlahu a přihnojování (nejlépe organickými hnojivy) jako jakákoli jiná zelenina. Pokud ale na něco z toho občas zapomenete, nic se nestane. Roubovaná zelenina zvládne i méně příznivé podmínky, navíc ušetříte za chemický postřik. Na jedno ale nesmíte zapomenout – místo roubování musí být nad zemí a nezakryté půdou, protože roub má tendenci pouštět kořeny.
