Zapomenuté mišpule, jeřabiny a moruše se hodí do přírodních zahrad

Jedním z důvodů může být, že na rozdíl od prošlechtěných odrůd lze jen málo plodů planých ovocných dřevin konzumovat zasyrova. Svou kulinářskou hodnotu totiž projeví až po zpracování na džemy, kompoty nebo sirupy. Přesto i dnes mají plané ovocné stromy a keře v mnoha přírodních zahradách své pevné místo jako zdroj pylu a nektaru pro včely a jiný hmyz anebo jako zeleň, v níž najdou bezpečné útočiště drobní ptáci. 

Mišpule jsou jedlé až po přejití mrazem

Mišpule obecná (Mespilus germanica) bývala kdysi hojně rozšířená a její plody byly oblíbeným ovocem. Potřebuje chráněné místo a vápenitou, pro vodu propustnou půdu. Vyniká nápadnými bílými květy a na podzim zlatavým zbarvením listů. Plody šlechtěné odrůdy, jako je třeba ’Holländische Riesenmispel’ s nepřehlédnutelnými zaschlými zbytky kalichů, mají rezavě hnědou barvu a mohou vážit až 40 g. 

Plody mišpule jsou ovšem jedlé, teprve když jejich dužnina po prvních mrazech změkne a zhnědne. Chutí připomínají jablečné pyré okořeněné skořicí a špetkou hřebíčku. Spadané plody sesbírejte a uvařte z nich lahodné želé. Na mišpulích, které zůstanou ležet na zemi, si pochutnají kosi. 

U jeřabin vsaďte na sladkoplodé odrůdy

Pokud pro svou kuchyni hledáte nové chutě, vyzkoušejte jeřáb ptačí, volte ovšem sladkoplodou odrůdu. Sladkoplodý jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia ’Edulis’) se od běžného jeřábu ptačího liší většími listy i plody, které téměř nenesou stopy hořkosti. Neobsahují totiž, na rozdíl od planě rostoucích druhů, téměř žádné hořčiny a nedočkáte se ani mimořádně trpké, svíravé chuti.  

Se sklizní ale vydržte do doby, než se z oranžové vybarví do šarlatově červené. Na stejný okamžik ovšem čekají i kosi a strakapoudi. Pokud se nechcete o úrodu dělit, neotálejte dlouho. Počítejte s tím, že šlechtěný jeřáb ptačí nemá rád delší období sucha a není vhodný do městského ovzduší. 

Z jeřabin můžete pěstovat i oskeruši nebo břek

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) se kdysi pěstoval především ve velkých klášterních zahradách. Téměř zapomenutý ovocný strom dorůstá výšky až 15 m a tvoří široce kulovitou korunu. Plody vážící 10 až 20 g se dají zužitkovat teprve v době po plné zralosti, tj. v přezrálém stavu. 

Plody jeřábu břeku (Sorbus torminalis) dozrávají na konci října a v listopadu. Jakmile dvoucentimetrové malvičky ve tvaru jablka přejdou mrazem, zpracovávají se na džem, šťávu nebo želé. Zpracování na kompot je pracné a téměř se nevyplatí. Odborníci, kteří se zabývají planě rostoucím ovocem, doporučují snížit kyselost jeřabin přidáním sladkého jablečného nebo hruškového moštu. V Rakousku se z plodů jeřábu břeku vyrábí jemná pálenka vonící po mandlích.

Morušovník roste jako strom i keř

Statný strom morušovníku se nejlépe uplatní v sólovém postavení. Plody morušovníku černého (Morus nigra) vypadají jako velké podlouhlé ostružiny, ale jejich chuť je mnohem sladší a jemnější. Naším tipem je zakrslý morušovník ‘Mojo-Berry’, který je vysoký pouze 1,5 metru, dobře snáší řez a lze ho pěstovat i ve větších nádobách. Plody morušovníku bílého (Morus alba) jsou zpočátku čistě bílé. Během dozrávání se zbarvují do žluté, bledě růžové nebo dokonce tmavě červené, záleží na odrůdě. 

Morušovníky upřednostňují mírné a slunné polohy. Morušovník černý má rád o něco teplejší stanoviště než morušovník bílý, který je zvlášť vhodný pro pěstování ve vinařských regionech. 

Staré druhy ovoce jsou naprosto nenáročné

Péče o staré druhy ovoce je snadná. Naprosto nenáročné jsou dokonce i velkoplodé odrůdy. Řez se u nich omezuje pouze na pravidelné odstraňování příliš hustě rostoucích anebo přestárlých větví a nenáročné jsou také, pokud jde o hnojení. Odborníci vám potvrdí, že si poradí i na stanovišti s nepříliš kvalitní půdou. Pokud ale chcete z ovocných dřevin sklízet velké a chutné plody, měli byste jim na jaře dopřát dostatek humusu v podobě kompostu. 

Stejně jako vyšlechtěné odrůdy potřebují i jinak skromné druhy ovoce slunné místo, aby jejich plody stačily během podzimu plně vyzrát. Nejvhodnější doba pro výsadbu nastává po opadání listů. Vyšlechtěné odrůdy se sázejí jen tak hluboko, aby místo naroubování leželo asi na šířku dlaně nad zemí. Při sázení do trávníku je dobré nechat okolo kmene nakypřenou půdu (kruh půdy o průměru asi 60 cm) a udržovat ji bez trávy a plevelů.