V přírodě byste ale měli sbírat pouze rostliny, které bezpečně znáte, abyste se vyhnuli záměně s méně chutnými, nebo dokonce nepoživatelnými druhy. U pampelišek a sedmikrásek nebezpečí určitě nehrozí. Jestliže v březnu utrhnete namísto hluchavky, která je ještě bez květů, kopřivu, záměnu odhalíte hned. Pokud však nedokážete rozeznat česnek medvědí od jedovatých konvalinek nebo áronu, držte se zpět. Ideální je, když si pár cibulek nebo sazenic česneku medvědího vysadíte v polostínu pod zahradními keři anebo živým plotem.
Květy violky vonné můžete přihodit do salátu nebo je naložit do cukru.
Foto: Shutterstock
Z prvosenky vyšší připravíte salát i čaj
Jednu z prvních květin jara, prvosenku vyšší (Primula elatior) najdete na vlhkých loukách, na březích potoků, ve světlých lesích a na okrajích zalesněných ploch. Její pěstování v zahradě je snadné. Koupíte několik kusů, vysadíte a zralá semena později roznesou mravenci po celé zahradě. Mladé, nadýchaně svraskalé listy oceníte jako součást jarních salátů. Jedlými květy zase zkrášlíte dezerty anebo z nich připravíte chutný čaj.
Květy violek ochutí sirupy, sorbety i saláty
S violkami žádnou velkou chybu neuděláte. Violky psí (Viola canina) a jiné u nás velmi rozšířené druhy lze bez obav zpracovávat na sirupy nebo sorbety. Nemají ale schopnost se naplno kouzelně rozvonět jako violky vonné(V. odorata).
Z vonných květů „fialky“ (violky vonné) lze rovněž připravit lahodný sirup. Nakládají se také do cukru a můžete jimi ozdobit ovocný salát. Velkokvěté zahradní odrůdy fialek, jako je ’Queen Charlotte’, si zaslouží místo spíš v balkonovém truhlíku nebo v závěsném koši, protože pak se jejich jemná, do všech stran těkající vůně dostane blízko vašeho nosu.
Bršlice kozí noha je obávaný plevel. Zkuste k ní změnit přístup, a místo likvidace ji snězte.
Foto: Shutterstock
Bršlici kozí nohu nelikvidujte, ale jezte
Bršlice kozí nohy (Aegopodium podagraria) se většina zahrádkářů chce co nejdřív zbavit, protože jakmile se její oddenky začnou šířit zahradou, bývá i pečlivé pletí málo platné. Obávaný plevel býval kdysi ale oblíbenou planě rostoucí zeleninou. Zkuste proto změnit strategii: namísto vytrhávání bršlici snězte! Listy bršlice můžete zpracovávat stejně velkoryse jako špenát. Navíc, pokud mladé listy používáte v kuchyni a často je sklízíte, oslabíte čile rostoucí oddenky, a tím dokážete výrazně omezit další šíření.
Listy popence obecného chutnají s čokoládou
Popenec obecný (Glechoma hederacea) je bylina, která roste na loukách, na okrajích lesa, podél cest a na zahradě pod živými ploty, ale i uprostřed trávníku. Příjemně vonící mladé listy se na jaře trhají a přidávají do salátů nebo zeleninových příloh. Mají nahořkle kořenitou chuť, a cestu ke správnému množství si tedy budete muset postupně najít.
Zběhlí vyznavači planě rostoucích bylin popencem dochucují třeba okurkový salát. Náramně chutné jsou popencové listy potažené jemnou hořkou čokoládou, které se podávají třeba k espressu nebo se jimi zdobí domácí dezerty.
Česnáček lékařský se vyznačuje nezaměnitelnou vůní, ale po požití po sobě nezanechává česnekový odér.
Foto: Shutterstock
Česnáček lékařský nezanechává česnekový odér
Česnáček lékařský (Alliaria petiolata) je hojně rozšířená bylina, která se s oblibou vysemeňuje i v zahradě. Listy a květy mají jemnou chuť česneku a bylinkovým tvarohům a salátovým zálivkám propůjčují nezaměnitelnou vůni, a to bez obavy z následného česnekového odéru.
Lístky šťavelu kyselého zaženou žízeň
Šťavel kyselý (Oxalis acetosella) dává přednost stinnému místu s vlahou humózní půdou i v zahradě, například pod listnatými keři nebo vyššími trvalkami. Při pěstování v květináči vyžaduje šťavel chudou půdu (substrát pro pěstování bylinek) a zálivku dešťovou vodou bez obsahu vápníku.
Listy šťavele jsou jemnější než listy jetele lučního, mají citronově nakyslou chuť a jsou zajímavou součástí bylinkových másel a salátů. Pár lístků, které si utrhnete během procházky, zažene žízeň. Především děti by ale neměly konzumovat více šťavelových listů, kvůli značnému obsahu kyseliny šťavelové.
Listy krvavce menšího mají ostřejší oříškovou chuť
Krvavec menší (Sanguisorba minor), příbuzný krvavce totenu (poznáte ho podle zelených květenství), se dá v oblastech s mírným průběhem počasí trhat a používat téměř celý rok. Zpeřené listy, které se skládají z drobných zoubkatých lístků, mají ostřejší oříškovou chuť s lehkým podtónem po okurkách. Používejte je ke kořenění salátů, polévek a bylinkových másel.
Květy plicníku lékařského si posypte chleba s máslem
Mladé listy plicníku lékařského (Pulmonaria officinalis) mají chuť merlíku všedobru neboli planého špenátu. Jeho modré a růžové kvítky zkrášlí chleba namazaný máslem a posypaný jemně nakrájenou pažitkou.
Šťovík krvavý poroste v záhonu i květináči
Šťovík krvavý (Rumex sanguineus) poroste v záhonu, nejlépe ve světlém stínu, i několik let. Pěstovat ho můžete i v květináči. Mladé, ještě oválné listy se sklízejí průběžně, starší listy získávají s věkem hořkou chuť a jsou tuhé.
Ptačinec žabinec jezte kvůli železu a draslíku
Ptačinec žabinec (Stellaria media) je plevel hojný na vlhkých a výživných půdách v polostínu i na slunci. Možná vám už roste v záhonu. Jeho nať můžete trhat po celý rok. Už 150 g ptačince pokryje denní potřebu železa, draslíku a vitaminu C.
