Sousedy si nevybíráme a je dobré s nimi mít dobré vztahy. Někdy se to ale samo zamotá, že dobré vztahy zmizí a nahradí je nevraživost a nenávist. To se může stát třeba v případě, že si na svoji zahradu chcete vysadit obyčejný strom nebo soused je chovatelem oblíbených hospodářských zvířat jako jsou prasata či slepice. Jak tedy vše provést tak, abyste udrželi dobré sousedské vztahy i nadále?
Vysazujeme nový strom do zahrady: opravdu do toho sousedům nic není?
Rozhodnete se, že si u plotu vysadíte nějaký pořádný a statný strom, přeci jen, stínu není nikdy dost. Otázkou však zůstává, neměli byste se také zeptat souseda, zda mu to nebude vadit? V tom případě vězte, že ptát se ho sice nemusíte, ale právě pro zachování dobrých vztahů je dobré se o vašem plánu zmínit. Co ale dodržet musíte, jsou určité zásady, tedy respektovat občanský zákoník. Obecně sice platí, že na svém pozemku či zahradě si můžeme dělat, co chceme, pokud to ovšem nezasahuje do práv jiných osob.
Oporu najdeme v občanském zákoníku: dodržujte tyto zásady
Jako vlastníci zahrady máme povinnost se zdržet všeho, co by znemožňovalo nebo významně omezovalo užívání pozemků v sousedství. Výsadbu stromů upravuje zejména §1017 občanského zákoníku. Soused může požadovat, abychom dřeviny nevysazovali v těsné blízkosti společné hranice pozemků, pokud má pro to rozumný důvod. Zákoník uvádí, že stromy vysoké do 3 metrů lze vysadit 1,5 metru od společné hranice. Pokud ale víte, že nově vysazovaný strom bude vyšší, než 3 metry, musíte dodržet také minimální vzdálenost od hranice pozemku a to jsou 3 metry. Může se ovšem stát, že v budoucnu vás soused bude i tak žalovat za to, že mu strom vadí, nicméně od toho je soud, který celou situaci posoudí.
Ale fuj, to smrdí! Sousede, ta vaše zvířata strašně zapáchají, něco s tím udělejte
Jestliže je váš soused vášnivý chovatel hospodářských zvířat (nebo jste tím chovatelem vy sami), musí v tomto případě počítat s tím, že dříve či později ho sousedé upozorní na případný zápach, který se line z jeho pozemku. No jo, ale co s tím? V zákoně je toto definováno jako sousedské imise a vlastník nemovitosti se musí zdržet všeho, co má za následek kouř, pach, hluk a jiné rušivé jevy, které se dostávají na pozemek souseda. Ale pozor, musí to být v takové míře, která jednak není přiměřená místním poměrům a jednak podstatně omezuje užívání tohoto pozemku. Pokud si tedy myslíme, že jsou obě podmínky splněny, můžeme se obrátit na soud s tzv. negatorní žalobou. Soud našemu sousedovi nařídí, že svého chovatelského koníčka musí vykonávat tak, aby to neobtěžovalo ostatní. Nelze mu ale přímo zakázat chov daného zvířete, pokud neporušuje hygienické podmínky nebo nedochází k týrání zvířete.
Dříve, než se se svým problémem obrátíte na soud, raději za sousedem zajděte a zkuste se rozumně domluvit. Nejen, že často stačí vlídné slovo, ale hlavně vás to vyjde podstatně levněji, než v případě podání žaloby.
Na vesnici je jasné, že lidé chovají hospodářská zvířata: ano, kohout opravdu kokrhá
Vše se ale hodnotí individuálně, například na vesnici je jasné, že většina obyvatel bude nějaké to hospodářské zvíře doma mít, minimálně slepice. Zde třeba vadí lidem i to, že kokrhá kohout nebo štěká pes. S tím zkrátka musíme počítat, pokud zde chceme žít. Problematické bývá i důkaz toho, jak moc nám zápach či hluk vadí. Z toho plyne taková moudrá rada, pokud se tedy potýkáte s problémem, že vám vadí zápach, hluk či kouř od souseda, nejprve za ním zajděte a zkuste se domluvit na nějakém řešení, které bude akceptovatelné pro vás pro oba. Rozhodně vás to totiž vyjde levněji, než soud.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
