Pivoňky (Paeonia sp.) jako oblíbené a dlouhověké trvalky, které si ve starověké Číně získaly i obdiv císařů, se pyšní obřími a často velmi vonnými květy a pro svůj růst vyžadují oporu. Pivoněk existuje mnoho druhů, kříženců a kultivarů, přičemž nejčastěji se rozlišují tři druhy: pivoňky bylinné, dřevité a tzv. křížaté.
Jaký druh pivoňky máte vlastně na zahradě
1. Bylinná pivoňka
Pivoňky bylinné jsou druhy, které nemají dřevnatý stonek a na zimu zatahují do země. Před zimou nebo klidně po odkvětu je můžeme seříznout a na zimu přikryjeme chvojím, abychom vnitřek rostliny chránili před mrazem. Klasickým příkladem bylinné pivoňky je pivoňka lékařská (Paeonia officinalis), která dorůstá do výšky kolem 60 cm a kvete od dubna do června. Květy jsou vonné, velké a v různých odstínech, nejčastěji růžové a fialové barvy. Druhou nejčastější bylinnou pivoňkou je pivoňka čínská (Paeonia lactiflora). Bylinné pivoňky nejsou náročné na údržbu a při dobré péči na stanovišti vydrží řadu let.
2. Dřevité pivoňky
Dřevité nebo také keřové pivoňky jsou opadavé keře, které dorůstají výšky kolem 2 metrů. Jsou dlouhověké a rostou poměrně pomalu. Pochází z Číny a zde jsou k vidění keře, které se mohou pochlubit úctyhodným věkem 300 až 400 let. U nás se však pivoňky dožívají maximálně 50 let a není to zase tak časté. Mezi nejznámější druhy dřevitých pivoněk patří pivoňka dřevitá či japonská (Paeonia suffruticosa), která dorůstá až 3 metrů. Má krásné a velké květy, v průměru kolem 20 cm i více a kvete od května do června.
3. Křížaté pivoňky
Některá literatura uvádí ještě tzv. křížaté pivoňky, přičemž zde se jedná o křížence vzniklé křížením pivoňky bylinné a pivoňky dřevité. Tito kříženci kvetou o měsíc později, a to během června a jsou nižšího vzrůstu.
Kdy nejlépe pivoňky vysadit
Jako ideální období pro výsadbu pivoněk se uvádí podzim, konkrétně září až říjen. Pokud výsadbu pivoněk necháte na jaro, stává se, že se opozdí v květu nebo nekvetou vůbec. Vhodné místo pro pivoňky je na slunci, přičemž je vhodné, pokud se jedná o místo s odpoledním stínem, aby si rostliny od slunečních paprsků mohly odpočinout.
Jaké mají pivoňky nároky
Kromě dostatku světla potřebují pivoňky dostatek vody, ale dejte si pozor na přemokření. Půda tedy musí být propustná, s dobrou drenáží a vyhnojená organickými hnojivy. Doporučuje se pivoňky vysadit v dostatečné vzdálenosti od ostatních keřů, aby rostliny nemusely mezi sebou zápasit o vodu a živiny.
Pivoňky často trápí houbové onemocnění nebo stres
Pivoňky jsou náchylné k houbovému onemocnění zvané botrytida, které je zcela běžné ve vlhkém prostředí. Napadení poznáte dle toho, že pivoňka vadne a opadává. Pokud je pivoňka houbou již napadena, je třeba zajistit dobrý odtok přebytečné vody pomocí drenáže a odstranit napadenou části rostliny, aby se houba dále nešířila. Další častou chorobou je stres, byť si to málokdy uvědomujeme, i rostliny mohou trpět stresem, u pivoňky to poznáte tak, že začne kroutit listy. Stres může být způsoben mnoha činiteli, například málo vody, napadení virem nebo kolísáním teplot.
Bylinné pivoňky přesazujte co nejméně, jinak nepokvetou
Jakmile budete vysazovat nové rostliny, dobře si rozmyslete to správné místo. Jak se říká, nejlépe bude, pokud to „dáte na první dobrou“, protože pivoňky patří mezi ty druhy rostlin, které nemají rády přesazování a dají to najevo tím, že pokvetou až za delší dobu, třeba za dva roky. Pokud je to ale z nějakého důvodu nutné, ihned po vyrytí trsy rozdělíme a na nové stanoviště je vysadíme tak, aby vršek kořenového balu byl zakrytý nanejvýš 5 cm vrstvou zeminy. Budou-li hlízy hlouběji, pivoňky sice vyrostou, ale nepokvetou.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
