Kedlubny údajně měli rádi už staří Egypťané a Palestinci. Na našem kontinentu se pravděpodobně pěstovaly nejdřív v Itálii, v našich krajích známe jejich chutné bulvy přibližně čtyři sta let. Rané odrůdy lze sklízet už v dubnu. A kdo si pěstování promyšleně odstupňuje a bude sít vhodné odrůdy, bude sklízet téměř po celý rok.
Které odrůdy kedluben si na jaře vysít
Sezonu zahajují bílé odrůdy ’Dvorana’ nebo ’Adriana’. Pěstují se v pařeništi anebo v záhonu pod netkanou textilií či fólií. Ty už ale mají čas výsevu za sebou (pro předpěstování ve fóliovníku se vysévají v lednu, na záhon se vysazují v březnu). Na řadu přicházejí raná ’Moravia’ nebo ’Lanro’ s kulatými, světle zelenými bulvami, které se mohou vysévat už od února a od začátku března přesazovat ven pod netkanou textilii nebo fólii.
S rychlením kedluben začněte v únoru
Rychlením kedluben (nebo nákupem jejich sazenic) zkrátíte dobu pěstování v záhonu přibližně na šest týdnů. S rychlením začněte v únoru. Semena vysévejte do výsevních plat s jamkami o velikosti 4 až 5 cm. Ideální teplota pro klíčení je 15 až 18 °C. Jakmile mladé rostlinky vytvoří tři až čtyři listy, přesaďte je do záhonu. Větší sazenice se hůř ujímají.
V záhonech se kedlubny vysévají do řádků v odstupech 30 cm a vzešlé rostlinky se jednotí na vzdálenost 25 až 30 cm. Výsev neuspěchejte, protože pokud teploty v době klíčení klesnou pod 10 °C, nevytvoří kedlubny bulvy anebo vyběhnou do květu.
Kedlubny jsou (stejně jako saláty) ideální druhy zeleniny pro pěstování ve fóliovém tunelu. Na slunných stanovištích nezapomeňte především v hlavní době růstu pravidelně větrat, jinak rostlinám hrozí spálení listů, dřevnatění hlíz a vybíhání do květu.
Co způsobuje dřevnatění a praskání bulev
Dřevnatění a pukání bulev kedlubnů se může obávat především ten, kdo zapomíná zalévat. Vyvarujte se proto nepravidelnému přísunu vody. Za slunečného jarního počasí kedlubny každé dva až tři dny vydatně zalijte. Pro kedlubny v pařeništi nebo fóliovém tunelu to platí dvojnásob.
Další příčinou dřevnatění je opožděná sklizeň, která hrozí především u raných odrůd – sklízejte je o něco dříve, než bulvy dosáhnou plné velikosti. Máme však i dobrou zprávu: moderní odrůdy vykazují proti dřevnatění, stejně jako proti praskání bulev, značnou odolnost.
Také při příliš husté výsadbě, ztvrdlé krustě na povrchu záhonu nebo silném zaplevelení rostou kedlubny jen pomalu a okolo kořenového náběhu tvoří tuhá vlákna. Myslete tedy už při výsadbě na dostatečnou vzdálenost rostlin a také na nízké, ale zato časté dávky hnojiva hned od počátku vývoje bulvy: ty jsou mnohem příznivější než jednorázové vysoké dávky živin. Vývoj bulev se rovněž zpomalí, když je rostlinám příliš teplo. Proto v pařeništích, sklenících a fóliových tunelech dostatečně větrejte, jakmile teploty vystoupají nad 20 °C.
