Rostlina mochyně peruánské (Physalis peruviana) je až metrová rostlina z čeledi lilkovitých, která se mnohdy větví a pokrývají ji žláznaté chloupky. V paždí střídavých vejčitých listů vyrůstají stopkaté květy složené ze žluté koruny s hnědými skvrnami na bázi a podlouhlého kalichu. A právě kalich může za atraktivitu mochyní. Po odkvětu se totiž zvětší a vytvoří balonkovitě nafouknutý „lampionek“, který chrání bobuli s chutnou dužninou. V Jižní Americe, odkud tato rostlina pochází, je mochyně vytrvalá, u nás ji ale každoročně sežehne první mráz a na jaře je nutné ji znovu vysít.
Zralé plody mochyně peruánské jsou přezdívané jako ztracené a znovu nalezené zlato Inků, peruánský angrešt nebo elixír mládí.
Mochyně se pěstuje podobně jako rajčata
Mochyně peruánská se pěstuje podobně jako rajčata – potřebuje výživnou půdu, vydatnou zálivku a slunce. Semena se sejí v únoru a březnu a předpěstované sazenice se vysazují na záhon v polovině května na vzdálenost 80 centimetrů. Rozvětvenou lodyhu je dobré kvůli rozlomení raději vyvazovat, někdy se postranní výhony vyštipují. Plody se sklízejí od konce srpna do prvních mrazů a z jedné rostliny je možné získat až 2 kg.
Bobule mochyně peruánské, které měly čas přirozeně dozrát na rostlině, chutnají mnohem lépe než koupené, které se sklízejí před plnou zralostí. Tak jim ten čas dopřejte. V květináčích přenesených do skleníku nebo do zimní zahrady stihnou dozrát i pozdě založené plody. Pokud však z nějakých důvodů potřebujete sklidit nezralé plody, nevyhazujte je: když dojdou v teplé místnosti v domě, získají dobrou chuť i aroma.
Kalichy mochyně židovské se barví do červena. Pozor, celá rostlina je mírně jedovatá. Zralý plod je sice jedlý, citlivějším osobám však může po požití způsobit zdravotní potíže.
Zralé bobule mochyně jsou chutné i zdravé
Nezralé bobule mochyně peruánské jsou mírně jedovaté. Zralost se pozná podle květních kalichů, které začnou zasychat a získají šedozelenou barvu – odstraňují se však až před konzumací bobulí. Žlutooranžové zralé plody chutnají jako jahody, kiwi a meruňky dohromady, voní po ananasu a v chladu vydrží hodně dlouho. Semínka z dužniny je možné omýt, usušit a na jaře opět vysít.
Bobule obsahují vitamin C, vitaminy skupiny B, provitamin A, rutin, draslík, fosfor a vápník a dále polyfenoly a karotenoidy s antioxidačními účinky. Plody jsou vhodné pro diabetiky, mohou se jíst syrové, hodí se ale i do kompotů, marmelád, čatní a ovocných nápojů a salátů. Často se využívají také k dekoraci dezertů.
Pozor na záměnu s mochyní židovskou třešní
Pozor ale, mochyni peruánskou si můžete snadno splést s příbuznou mochyní židovskou (P. alkekengi). Jedná se o nenáročnou půlmetrovou trvalku, které se dobře daří v polostínu, množí se oddenky a může být invazní. Její krása spočívá v dekorativních oranžových měchýřcích, které vytváří kolem červené bobule. Celá rostlina je mírně jedovatá. Zralý plod je sice jedlý, citlivějším osobám však může po požití způsobit zdravotní potíže.
