Oblíbenou léčivou bylinkou byl jablečník obecný (Marrubium vulgare) už před mnoha staletími – však má také mnoho lidových jmen. Říká se mu např. samaritánka, šedivka, vonoklas, jablounek, dunda nebo býčí krev.
Plevelný, ale ohrožený
Jablečník je vytrvalý teplomilný druh, který se vyskytuje hlavně na jižní Moravě. Kromě bylinkových zahrad roste jako plevel podél cest, na návsích, úhorech, skládkách apod. Jeho výskyt ale není hojný – jablečník obecný je kriticky ohrožený druh. Pro farmaceutické účely se proto cíleně pěstuje.
Ke spokojenosti jablečníku postačí hodně slunce a lehká, propustná sušší půda. Jeho semena mají vysokou klíčivost a vysévají se zhruba 30 cm od sebe. Rostlina vytváří půlmetrové keříky s vrásčitými listy pokrytými jemnými chloupky, které vypadají za určitého světla jako šedozelené. Bílé květy kvetou od června do září.
Sběr léčivé drogy
Rostlina se dříve používala proti nachlazení, kašli i střevním parazitům a k léčbě trávicího traktu, ale i žloutenky nebo malárie. Později bylo zjištěno, že užívání jablečníku rozšiřuje cévy, čehož se využívá při léčbě vysokého tlaku.
Z jablečníku se sklízí nezdřevnatělá nať 20 cm od vrcholu rostliny, a to od června do září – nejlépe odpoledne. Po usušení ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 35 °C se užívá ve formě nálevu, odvaru, sirupu nebo tinktury. Při onemocnění srdce je ale nutná konzultace s lékařem.