Bez černý může být i nebezpečný
Bez černý (Sambucus nigra) lze určitě označit za výjimečný dar pozdního léta. Právě teď totiž zrají jeho plody, zdánlivě černé bobule, které ale mají spíše tmavě fialovou barvu a které miluje především ptactvo. Chcete-li si z plodů bezu černého vyrobit nějaký ten dobrý mok, musíte být zkrátka rychlejší než opeřenci, jinak ze sklizně nebude nic. Pamatujte ale, že bez černý jako takový je mírně jedovatý, hlavně listy a kůra, i tepelně neupravené plody. Takže vždy nechejte bobule projít tepelnou úpravou a odstraníte tak riziko možné nevolnosti. Nikdy si ho také nesmíte splést s nebezpečným bezem chebdí, který rovněž u nás docela běžně roste.
Kdy a jak černý bez sklízet
Černý bez sklízíme až v době plné zralosti bobulí. Nechcete-li řešit věčný boj o zralé bobule s ptactvem, přehoďte přes pár větví lehkou záclonu nebo bílou netkanou textilii, abyste plody pro sebe ochránili. Při sklizni se odstřihávají celá plodenství, ze kterých jednotlivé plody obereme až v klidu domova. Doma propereme a obereme jednotlivé bobule, které můžeme buď hned zpracovat, sušit nebo zamrazit pro pozdější použití.
Bez černý na zahradě
Jestliže nemáme možnost chodit do volné přírody a natrhat si plody nebo květy bezu černého a máte zahradu, pak tou nejlepší možností je pěstovat ho přímo na své zahradě. Jednak je řada odrůd, která je okrasná svými listy, ale mají i různě barevné květy, například růžové, a také využijete jak květy bezu černého, tak plody. Z květů se dělá sirup, řízky zvané kosmatice či se květy suší na výrobu čajů. Plody se nejčastěji využívají k výrobě sirupů, marmelád, likérů a oblíbeného vína.
Bezu bude nejlépe poblíž kompostu
Bez černý je naprosto nenáročný keř, který se často bere za plevel. Je znám jako keř, který přímo zbožňuje vysoký obsah dusíku v půdě, takže těsně u kompostu se mu bude dařit výtečně. Lze z něj třeba vysadit živý plot, který oddělí kompost od zbytku zahrady a bude se mu dařit jak na slunci, tak v polostínu a stínu, ale platí, že při výsadbě na plném slunci lépe a bohatěji kvete a plodí.
Bez vám pomůže i s hrabošem
Pokud vás na zahradě trápí hraboš, což je mnohem horší škůdce než třeba krtek, tak víte, že moc osvědčených rad proti němu nepomáhá. A právě bez černý, resp. listy či větve, nebo výluh z listů, vás může tohoto nepřítele vašich rostlin zbavit. Hraboši totiž mají velmi citlivý čich a jestli něco nesnáší, tak je to právě typické aroma bezu. Takže, máte-li na zahradě díry od hrabošů, nacpěte do nich buď listy nebo nasekané větve bezu a uvidíte, jak se tam bude hrabošovi líbit.
Vyrobte si výborné bezinkové víno
Právě v této době, kdy plody černého bezu zrají je ten nejlepší čas pro výrobu vynikajícího vína, které vás zahřeje nejen v zimě, ale třeba i při čtení našeho časopisu. Jeho výroba je velmi jednoduchá, potřebujete jen zralé bobule bezu černého, skořici, hřebíček, cukr a vinné kvasinky. Bezinky odstopkujeme a ponoříme do nádoby s vodou, kde je propereme a zbavíme nečistot. Plody pak dusíme 30 minut s celou skořicí na mírném ohni v půl litru vody, občas zamícháme. Po odstavení necháme hrnec přikrytý na chladném místě do druhého dne, kdy obsah přecedíme přes husté síto nebo plátýnko a zbytky důkladně vymačkáme.
První ochutnávka bude v zimě
Hotovou bezinkovou šťávu naředíme s vodou v poměru 1:2, ve které jsme opět svařili skořici a hřebíček. Přidáme 1 kg cukru a do vlažné, naředěné a oslazené šťávy přimícháme vinné kvasinky v množství přesně dle návodu. V nádobě s vinnou zátkou pak necháme vše kvasit při pokojové teplotě. Ke stáčení a první ochutnávku bývá víno připravené v zimě, kolem prosince, kdy již tzv. dobublá.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
