Na co je dobrá mochyně: patří mezi superpotraviny
Půvabné oranžové lampionky svítí na každé zahradě především na podzim. Mochyně peruánská (Physalis peruviana) je oblíbená především pro svoje plody, oranžové bobule velikosti cherry rajčátka, která jsou ukryta v suché sukýnce. Mochyni peruánské se také říká peruánský angrešt nebo elixír mládí a odborníci ji řadí mezi tzv. superpotraviny, které chrání organismus před předčasným stárnutím.
Jak poznat jedlou mochyni
Mochyně peruánská pochází z Jižní Ameriky a bývá vysoká okolo jednoho metru. Ve své domovině roste jako trvalka, u nás spíše jako letnička. V paždí střídavých, vejčitých listů vyrůstají stopkaté květy složené ze žluté koruny a hnědými skvrnami na bázi a podlouhlého kalichu, díky němuž je tak dekorativní. Kalich se totiž po odkvětu zvětší a vytvoří jakýsi balónkovitě nafouknutý lampionek, který chrání bobuli a chutnou dužninou.
Jak se mochyně pěstuje: jako rajčata
Mochyně peruánská se pěstuje podobně jako rajčata, vyžaduje živnou půdu, dostatek vody a slunce. V polovině května se vysazují sazenice na vzdálenost 80 cm, přičemž plodů se dočkáte od konce srpna do prvních mrazů. Z jedné rostliny můžete získat až 2 kg zdravých plodů.
Mochyni peruánskou sklízejte ve vhodnou dobu, jinak je nebezpečná
Plody mochyně peruánské musíte sklízet pouze v jejich plné zralosti, nezralé plody jsou totiž mírně jedovaté. Zralost mochyně poznáte tak, že květní kalichy mají šedozelenou barvu a odstraňují se až před samotnou konzumací bobulí. Zralé bobule mochyně chutnají jako mix jahod, kiwi a jahod, voní po ananasu a obsahují hodně vitamínů a minerálů.
Která mochyně je jedovatá
Mnoho lidí si stále mezi sebou plete dva druhy mochyně, přičemž ke konzumaci je vhodná pouze ta peruánská. Její příbuznou je mochyně židovská (Physalis alkekengi), což je asi 50 cm vysoká trvalka, která roste převážně v polostínu a díky svým oddenkům může být invazivní. Stejně jako mochyně peruánská má i mochyně židovská okrasné, oranžové měchýřky s červenou bobulí uvnitř. Celá rostlina je však mírně jedovatá a její konzumace se rozhodně nedoporučuje. Jako trvalka vám ale na záhoně vytvoří nádhernou, podzimní dekoraci.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
