Kokos je peckovice, která uvnitř kromě jedlého, bílého endospermu obsahuje také kokosovou vodu, kterou s oblibou nazýváme kokosové mléko
Kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera) je jediným druhem svého rodu a původně pochází z oblasti tichomořských ostrovů, dnes se však s kokosovou palmou setkáme ve všech exotických destinacích. Kromě lidí se tato palma rozšiřuje právě díky ořechům, které dobře plavou a ve slané vodě vydrží živé velmi dlouho, takže ho mořské proudy odnáší velmi daleko, kde se ořech uchytí a zakoření.
Jak poznám kokosovou palmu: kokosové mléko nahrazovalo krev
Kokosovník dosahuje výšky od 5 metrů do 25 metrů, dole má rozšířený kmen, který je pokrytý jizvami po opadaných listech. Na vrcholu palmy jsou až šest metrů dlouhé lichozpeřené listy, kterých zde bývá kolem 30 kusů. Z jejich úžlabí vyrůstají až dvoumetrové laty květenství. Po oplození samičího květu se vyvíjí jednosemenná peckovice neboli kokosový ořech. Ten je kryt silnou, kožovitou, ve zralosti žlutou pokožkou pokrytou voskem. Pod ní je vrstva vláknitého mezokarpu, kterému se říká koir. Uvnitř je tvrdá skořápka se třemi slabšími místy, který se říká oči a pod jedním z nich je umístěno embryo. Ke skořápce přiléhá bílý endosperm, jedlá hmota, která se v sušeném stavu nazývá kopra. Určitě jste někdy ochutnali kokosové mléko, které se nachází u nezralých plodů ve vnitřní dutině a ve skutečnosti je to kokosová voda. Zajímavostí je, že za války ve Vietnamu ho užívali bojovníci jako náhražku krve, když utrpěli rozsáhlá zranění. Kokosové mléko se totiž svým složením podobá fyziologickému roztoku, je téměř sterilní a bylo ho všude plno. Často tak zachránili těžce zraněné vojáky, kteří by jinak v drsných válečných podmínkách zemřeli.
Z kokosovníku se využije úplně všechno
Lidé na ostrovech dokáží kokosovník zužitkovat do posledního kousku. Dlouhé pevné listy se využívají jako střešní krytina, pletou se z nich koše, rohože nebo je dávají dobytku. Z nařezaného květenství vytéká míza, ze které se kvašením připravuje palmové víno nebo destilací lihovina známá jako arak. Kokosové plody se sklízí buď nezralé, pro kokosové mléko, nebo zralé, pro kopru neboli kokos. Tamní lidé dokáží zpracovat i dřevo z kmenů, ze kterých se řežou prkna a vyrábí ploty, přístřešky, vyřezávají z něj misky, sošky a ze skořápek se vyřezávají svícny.
Až budete na dovolené, nechoďte pod kokosovou palmou
Zdálo by se, že kokosová palma přináší jen samou radost a užitek, ale není tomu tak. Má na svědomí mnoho lidských životů, protože když vám z takové výšky spadne na hlavu kokosový ořech, nikdy to nedopadne dobře. Uvádí se, že úrazy, často smrtelné, kokosovými ořechy mají na svědomí více lidských životů, než napadení nějakým jedovatým hadem či žralokem. Z toho důvodu v hotelových resortech ořechy odstraňují, aby nedošlo ke zranění hostů. Jste-li ale ve volné přírodě, nikdy si nedávejte lehátko nebo si nelehejte pod kokosovou palmu s ořechy na stromě a zkuste se i vyhýbat chůzi pod ní.
Chcete pěstovat kokosovník doma? Tak na to zapomeňte
Napadlo to určitě každého, kdo se vrátil právě z nějaké exotické dovolené. Proč vlastně nemít svojí vlastní kokosovou palmu? Bohužel, dlouhodobě to v našich domácích podmínkách není možné, ačkoliv vám to budou obchodníci, kteří chtějí hlavně prodat tvrdit. Ze semene klíčící rostlina v květináčku, kterou nám někde prodali, si na naše domácí podmínky nikdy nezvykne a jakmile vyčerpá zásoby v semeni, uhyne. Koupíte-li si větší palmu, ani zde to nedopadne dobře. Kokosové palmy milují horké klima se stálým pohybem vzduchu a to lze u nás zajistit pouze ve vytápěném skleníku. U nás doma bývá přetopeno, málo se větrá a hlavně je zde nedostatek světla přes zimní období, krátký den je pak pro kokosovník smrtelná kombinace. Naštěstí ale existuje celá řada jiných druhů palem, třeba datlovníky, kterým se u nás docela líbí a rychleji se adaptují na domácí prostředí. No a na kokosovou palmu se můžete těšit zase na vaší exotické dovolené.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
