Svlačec rolní (Convolvulus arvensis L.) je nepříjemným a vytrvalým plevelem našich zahrad i polí. Jeho levotočivé plazivé lodyhy, které dosahují délky více než 120 cm, se agresivně ovíjejí kolem jakékoli opory, která je v jejich blízkosti. Máte-li v záhoně s bramborami současně také svlačec, jistě víte, že jeho lodyhy umí bramborovou nať zcela zdecimovat. Svlačci se daří téměř ve všech nadmořských výškách, od nížin až po podhorská stanoviště. Jeho květy vypadají sice mile, kvete bíle či růžově, ovšem tato krása je pro zahradníky jen zdánlivá. Pokud svlačec na záhoně odkvete, buďte si jisti, že se velmi úspěšně ve vaší zahradě rozmnožil.
Jak svlačec vypadá
Svlačec rolní (Convolvulus arvensis) je vytrvalá rostlina z čeledi svlačcovitých (Convolvulaceae), která je běžná po celé Evropě, Asii a také v Severní Americe, kam byla zavlečena. Svlačec je mimořádně agresivní plevel, který je schopen rychle pokrýt velké plochy a konkurovat kulturním rostlinám. Má tenké, plazivé nebo popínavé lodyhy, které mohou dosáhnout délky až 2 metrů. Listy jsou střídavé, trojúhelníkovitého nebo srdčitého tvaru. Květy jsou nálevkovité, bílé až světle růžové s pruhy, obvykle o průměru 2–3 cm. Je nenáročný na půdní podmínky. Snáší téměř jakoukoli půdu: od jílovité až po písčité. Jeho agresivita mu zajišťuje i dostatek živin, které krade okolním kulturním rostlinám.
Nesmrtelnost svlačce? Jeho kořen!
Ovšem to, co ze svlačce tvoří téměř neporazitelný plevel, jsou jeho kořeny. Ty sahají do hloubky až několika metrů, což rostlině umožňuje přežít i v podmínkách sucha a velkého nedostatku vláhy. Hlavní kořen v hloubce několika metrů také způsobuje, že pokud je rostlina mechanicky poškozená, například orbou, kypřením nebo pletím, rychle regeneruje, kořenový systém se bohatě rozvětví a svlačec žije dál.
Jak bojovat se svlačcem? Je to obtížné, ale…
Nejčastější metodou je mechanická práce – pletí, plečkování, proorávání a orba. Tyto metody jsou úspěšné jen tehdy, kdy se v našich zahradách svlačec teprve usazuje, kdy se v našich záhonech objevil poprvé. Pokud budeme reagovat rychle, nenecháme svlačec zakořenit, máme ještě velkou šanci se jej zbavit. Pozor: Kořeny, oddenky svlačce nenecháme ležet na záhoně. Z každého kousku je schopen se rozmnožit. Trpělivě po rytí nebo kypření půdy zbytky oddenků musíme sesbírat, jinak svlačec spíš namnožíme než zlikvidujeme.
Co svlačci nesmíme dovolit a jak se ho zbavit
Pokud necháme svlačec na záhoně vykvést, bitvu s ním už jen velmi obtížně vyhrajeme. Znamená to totiž, že jeho kořenový systém dostatečně vyspěl, aby umožnil rostlině kvést. Hluboký kořen zakončený „cibulkou“, jak ji zahradníci nazývají, je v této chvíli tak hluboko, že mechanicky jej odstranit je téměř nemožné. V takovém případě je třeba použít herbicid. Víme, že zahradníci se herbicidům vyhýbají vždy, pokud je to možné, v případě vytrvalého a nesmírně agresivního a invazivního svlačce však jiná cesta není. Lze také využít selektivní herbicid určený pouze k hubení svlačce, což znamená, že poškození okolních rostlin je minimální. Ale znovu zopakujme: hluboký a rozvětvený kořen svlačce jinak než herbicidem zřejmě ze zahrady nedostanete.
Svlačec je nejen plevel, ale i účinná bylina
Svlačec je skutečně jeden z nejagresivnějších plevelů, který v našich zahradách tropí mnoho škody. Je však také bylinou, která obsahuje silně projímavou pryskyřici, třísloviny a gumovité látky. Působí blahodárně na činnost hladkého svalstva, zrychluje střevní peristaltiku a zvyšuje vylučování žluče. To ze svlačce – byliny - tvoří silně projímavý prostředek, účinný i pro pacienty trpící potížemi se žlučníkem. Jeho užívání však raději konzultujte s ošetřujícím lékařem.
Zdroje:
Korbelář, Endris, Krejča: Naše rostliny v lékařství, Avicenum, Praha 1973
