Existuje několik způsobů dělení třešní. Rozlišují se třeba srdcovky s měkčí dužninou (například ’Kaštanka’) a pevné chrupky (například ’Kordia’). V obou skupinách jsou zastoupeny plody tmavočervené, téměř černé, světle červené, žluté i pestré... a dělí se i podle doby zrání.
Moucha vrtule třešňová naklade vajíčka do dozrávajících třešní a vylíhlé larvy se pak živí jejich dužninou. Jakmile třešně spadnou na zem, larvy přelezou do půdy, kde se zakuklí. Na jaře příštího roku z kukel vylezou nové vrtule... Rané odrůdy třešní ale naštěstí dozrají dřív.
Rané třešně nebývají červivé, ale špačkům neuniknou
Na rozdíl od jablek a hrušek, které se člení na rané až pozdní, se odrůdy třešní dělí podle doby sklizňové zralosti – třešňových týdnů. Například raná polochrupka ’Burlat’ se sklízí v 1.–2. třešňovém týdnu. To znamená, že první plody můžete sklízet od konce května do začátku června.
Má to výhody i nevýhody: špačci a kosi jsou už připraveni vybrat si z vaší úrody raných třešní svůj díl. Výhodou je, že rané třešně nemusíte chránit před červivostí, kterou způsobuje vrtule třešňová. Ta klade vajíčka do žloutnoucích třešniček. Rané třešně začínají zrát dřív, než z kukel ukrytých přes zimu v zemi vyletí vrtule – a červivosti tak unikají.
Proč je lepší mít na zahradě více třešní různých odrůd
Ve 4.–5. třešňovém týdnu zraje tmavá chrupka ’Sylvana’. Ke konci sezony třešní, v 7. třešňovém týdnu, pak dozrají chrupky ’Regina’ nebo ’Lapins’. Poslední jmenovaná patří k výjimkám, protože je samosprašná – nevadí, když není poblíž jiná odrůda. Většina odrůd třešní je však cizosprašná: vyžadují v dostupné vzdálenosti vhodného opylovače.
Opylovací poměry jsou složité, a proto se ne vždy můžete spolehnout na strom v sousední zahradě. Pyl z jeho květů může být pro vaši odrůdu nevhodný – inkompatibilní. Máte-li v zahradě dost místa, vysaďte dva i víc stromů různých odrůd a v ovocné školce si nechte doporučit vhodnou kombinaci. Odborníci vám také poradí, jaké velikosti strom v dospělosti doroste: záleží to na odrůdě a podnoži.
Sklon k praskání třešní mají odrůdy s velkými plody
Dalším důležitým kritériem třešní je náchylnost k praskání plodů. Krátce před sklizní má dužnina třešní vysoký obsah cukrů, a tak má sklon vstřebávat vodu (tento jev se nazývá osmóza). Pokud v té době často prší, nasají plody mnoho vody, tlak uvnitř plodu stoupá, až nakonec roztrhne slupku. Třešně pak začnou hnít a ztrácejí hodnotu; nehodí se ani na zpracování. Je mrzuté, že právě odrůdy s velikými plody mají sklon k praskání. Chrupky jsou náchylnější než srdcovky. Například raná česká srdcovka ’Karešova’ je nejen málo náchylná k praskání, ale navíc uniká červivosti.
Určitou prevencí praskání plodů je vyrovnanost vláhy v půdě a následně i v plodech. V praxi se tudíž osvědčilo po úspěšném odkvětu pokrýt půdu pod stromy vrstvou slámy. Nastýlka utlumí vláhové výkyvy a do určité míry tak předchází praskání třešní.
