Mezi zahrádkáři najdete dva druhy pěstitelů zeleniny. Jedni s nadšením vysévají a vysazují, baví je proces pěstování zeleniny jako takový a následná sklizeň je jen třešničkou na dortu a odměna za skvěle vykonanou práci. To druhý typ, který se o zahradu stará s mnohem menším nadšením a možná jen proto, aby rodině zajistil čerstvou dávku vitaminů, zaručeně potěší zpráva, že existují i vytrvalé druhy pórku, česneku, cibule nebo špenátu, které nevyžadují velkou péči, ale dopřejí vám i tak každoroční radost ze sklizně.
Tyhle vytrvalé rostlinky můžete pěstovat na jednom stanovišti i deset let, nemusíte kvůli nim ani rýt záhony a díky silným kořenům zvládnou i sušší roky s nedostatkem vláhy v poměrně dobré kondici.
Vytrvalý pórek (Allium ampeloprasum)
Vytrvalý pórek je předchůdce běžně pěstovaného, dvouletého druhu pórku, který z něj byl selekcí vyšlechtěn. Vytrvalý pórek je tak návratem k původní, vytrvalé formě.
Vytrvalý pórek můžete pěstovat z výsevu semen, v dubnu či květnu. Mladé rostlinky později, od dubna do června, vysaďte na dobře odplevelený záhon, do běžné zahradní půdy. V prvním roce se vytrvalý pórek svým vzhledem nijak neliší od klasického pórku. Teprve v druhém roce vytvoří mateční rostlina po odkvětu tzv. dceřiné cibulky, které se v každém následujícím roce budou opět stejným způsobem rozrůstat. Časem tak vznikne hustý porost, který můžete průběžně sklízet po celý rok.
Cibule sečka (Allium fistulosum)
Cibuli sečku, která se pěstuje jako trvalka, můžete znát i pod názvy cibule zimní nebo ošlejch. Je plně mrazuvzdorná, protože pochází ze Sibiře, Má ráda umístění na plném slunci a dobře propustnou, nepřemokřenou půdu.
Cibule sečka se pěstuje z předpěstované sadby doma nebo ve skleníku. Během dubna až května už se mohou mladé cibulky vysazovat na záhon do zahrady. Cibule sečka je na pěstování nenáročná, rostliny se nechávají volně růst a průběžně se sklízejí pro všechny cibule typické, duté listy plné šťávy. Sečka se snadno množí sama, dělením podzemních cibulek. Jedná se tedy o cibuli, která se pěstuje pro celoroční sklizeň natě.
Česnek ořešec (Allium scorodoprasum)
Starý a dnes už téměř zapomenutý druh česneku se pěstuje také jako trvalka. Najdete jej i v naší přírodě, ale není jisté, jestli se jedná o původní druh nebo pouze o potomky rostlin, pěstovaných mnichy v klášterech za dob středověku.
Česnek ořešec se vysévá brzy na jaře nebo i na podzim, přímo na záhon, z drobných pacibulek. První rok jsou rostlinky jen velmi slabé s tenkou natí. Na jaře je doporučeno je vyndat z půdy a nechat zaschnout. Teprve na podzim se opět vysazují na záhon a v dalších letech už se česnek ořešec pěstuje jako trvalka, která se postupně rozrůstá. Konzumují se drobné cibulky, které mají jemnější chuť, než běžný česnek nebo i ostře pálivé listy.
Zdroj: permaseminka.cz; zahradkarskaporadna.cz
