Zeleným hnojením zvýšíme nejenom úrodnost půdy
Jestliže máte volný záhon, byl by hřích nevyužít tento způsob, jak dodat do půdy živiny. Nehledě na to, že využití zeleného hnojení je metoda velmi šetrná k životnímu prostředí. Tím si půdu také připravíte na další sezónu a zvýšíte úrodnost. Pro výsev se používají především rostliny, které mají krátkou vegetační dobu, bohatý kořenový systém a schopnost produkovat velké množství biomasy. Nenechte tedy vaše prázdné záhony ležet ladem, beztak by na nich rostl pouze plevel, a vyberte si mezi vhodnými rostlinami.
Jak vlastně zelené hnojení funguje: zcela přirozeně
Jakmile sklidíme nějakou plodinu ze záhonu, bývá půda vyčerpaná, utužená a bez živin. Abychom do půdy vrátili minimálně to, co jsme díky pěstování plodin z ní vzali, dodáme živiny buď kompostem, nebo chlévským hnojem. Ale pokud víme, že by záhon zbytečně ležel ladem, využijeme třetí možnost, jak dostat půdu do kondice a to je právě zelené hnojení. Na záhon se tedy vyseje vhodná rostlina, kterou za pár týdnů posekáme a zapravíme ji do půdy. Tento způsob obohacování půdy můžete vidět také na zemědělsky využívaných půdách, kde se pěstuje především řepka. Po zapracování do půdy se organická hmota rozloží a tím dojde k obohacení o živiny. To se samozřejmě odrazí v příštím roce na výši úrody.
Kdy se používá zelené hnojení: na jaře a po sklizni
Nejvhodnější termín pro využití zeleného hnojení je buď jaro, nebo nyní v létě až do podzimu. Pokud chcete dodat živiny do půdy ještě před výsadbou hlavní plodiny, vysejte rostliny na zelené hnojení brzy na jaře, jakmile to počasí dovolí a nehrozí žádné větší mrazy. Druhý termín je, v závislosti na počasí, od července do září či října, kdy nám vznikly po sklizni volné záhony a víme, že do jara by byly nevyužité.
Jaké je nejlepší zelené hnojení: některé rostliny jsou doslova multifunkční
Jak již bylo řečeno, vhodné jsou takové rostliny, které rychle rostou a za poměrně krátkou dobu dokáží vytvořit dostatek biomasy. Důležité je, sekat je v době kvetení, nechceme totiž, aby se rostliny vysemenily a zůstaly v půdě jako plevel. Některé z těchto rostlin jsou doslova multifunkční. Příkladem častých rostlin na zelené hnojení je například řepka a svazenka, které jsou navíc medonosné, což uvítají včely a čmeláci. Jiné, jako jsou hrách a jeteloviny navíc dokáží poutat vzdušný dusík, který se díky hlízkovitým bakteriím umístěných na kořenech, dostává do půdy a pak je zde k dispozici pro další rostliny. Časté jsou také pohanka a hořčice. Buď se vysévá jeden druh, nebo zakoupíme směs, která je pro půdu přínosnější. Rovněž je vhodné střídání druhů, abychom jednak eliminovali riziko přenosu chorob a škůdců a jednak tím zabránili vyčerpání půdy používáním podobných čeledí. Jako příklad lze uvést například řepku nebo hořčici, které patří do čeledi brukvovitých, stejně jako třeba kedlubna. Jestliže tedy sklidíme kedlubnu, vybereme pro výsev druh z jiné čeledi, například vysejeme hrách či jiné rostliny z čeledi bobovitých.
Nejčastěji používané rostliny na zelené hnojení
Hořčice setá, jetel inkarnát (medonosný), peluška jarní (poutá dusík), svazenka vratičolistá (medonosná), pohanka obecná (medonosná), řepka olejka (medonosná).
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
