jaro

Opadavý keř pocházející z Asie – ocasatec čínský – je atraktivní zejména květenstvím, podle nějž pravděpodobně získal své jméno. Drobné žluté květy uspořádané do převislých hroznů totiž připomínají ocásky.

Pro zlatici se u nás vžilo mylné označení zlatý déšť, které ale náleží štědřenci. Známé je i pojmenování odvozené od britského botanika Williama Forsytha – forzýtie. Zlatice však potěší, ať jí budete říkat jakkoli.

Věděli jste, že symbol jara s blížících se Velikonoc – sametově hebké kočičky, jsou vlastně samčí jehnědy vrby jívy? Vrbové větve se kvůli tradici často řežou do váz, což však včely připravuje o první jarní pastvu.

Modrobíle rozkvetlou zahradu vám v březnu zajistí ladonička bělomodrá, které se také přiléhavě říká modřenka zářící.

Každému výsevu předchází pečlivá příprava záhonů. Jakmile půda oschne, nejdřív ji hluboko prokypřete a potom hráběmi připravte urovnaný záhon s jemně drobtovitou půdou.

Trvalkový záhon potřebuje pravidelnou péči. Pokud se mu jí nedostává, promění v zelenou džungli a nastává čas na velké gruntování.

V březnu rozkvétá sympatický stálezelený keřík, jediný druh svého rodu na severní polokouli – lýkoveček, který má na zahradě stejné uplatnění jako rododendron.

Předjaří je na květy skoupé. Přesto se najdou otužilci, jejichž květy dokazují, že skutečné jaro je už opravdu za dveřmi.

Vybrané odrůdy pomalu rostoucí skimie japonské už od podzimu zdobí červená poupata, která od března do dubna kvetou drobnými, a hlavně vonnými bílými květy v dlouhých latách. Pozornost si ale zaslouží celá rostlina.

Jednou z nemnoha dřevin, které rozkvétají v době, kdy většina rostlin ještě spí, je zimnokvět časný. Jeho předností je kromě květů i jejich příjemná vanilková vůně.