Citlivá proměna zahrady v pomalých začátcích
Paní Marika zprvu nevěděla o zahradničení nic, proto zkoušela kombinovat oblíbené květiny a pomalu se učila s časopisy o zahradničení. Jejím nejoblíbenějším byl Naše krásná zahrada, a proto nás moc těší, že nás pozvala na návštěvu, abychom po čtvrtstoletí uznali, že za tak dlouhou dobu je dílo dokončené. Ačkoli zahrada vlastně není hotová nikdy a prochází neustálou proměnou tak, jak přicházejí stále nové nápady.
Začínalo se v kruzích, kdy manželé postupně sekali nálety a získávali přehled o tom, co kde na pozemku mají. Zprvu bylo třeba znovu postavit plot. Majitelé se shodli na tom, že tradiční pletivo bude nejlepší volbou, takže se vyhnuli zelené textilii i betonovému ohrazení. Samozřejmě museli několik let počkat, než se zapojí živý plot, ale výsledkem je citlivý přechod do okolních zahrad i vytoužené soukromí.
Marika se rozhodla, že chce mít jak okrasnou, tak užitkovou zahradu. V začátcích se setkala s několika nezdary, ale také zjistila, kterým rostlinám se tu daří. Protože pozemek leží ve svahu zakončeném lesem, vsadila na skupinu rododendronů, terasovité záhony a francouzský šmrnc se záplavou levandulí.
Něco k potěšení oka i mlsného jazyka
Nejoblíbenější květinou paní Mariky je begonie. Každým rokem si ke schodům u chaty vystaví květináče a během sezóny se těší ze sytě červené a oranžové řady parádnic.
,,Samozřejmě dnes nemůžete vidět, že begónie barevně navazují na azalky, které mám hned dole a v létě jsou již odkvetlé. Ale určitě si tu krásu dokážete představit,“ usmívá se spokojená majitelka, když nás provází po večerním pozemku.
Za domkem je schovaný rajčatový záhon. Každá rostlina je jiná odrůda, protože Marika ráda experimentuje. O úrodu se dělí s rodinou, která se diví, že rajčata můžou vypadat jako papriky, nebo být skoro černá, či melounově žíhaná.
Sem tam v záplavě zelené vykoukne lilie, jinde kmen ovine plamének. Daří se tu všemu, protože půdu Marika každým rokem obohacuje o vlastní kompost a mulč.
Něco pro dospělé i pro řádění vnoučat
Nad šálkem ranní kávy se stačí posadit na dřevěnou terasu lemovanou zavěšenými truhlíky s muškáty. Před odpoledním sluncem se dospělí schovají pod plachtu posezení a v letních vedrech není nic lepšího, než skočit do bazénu pod starou jabloní.
,,Naberte si nějaká jablka s sebou, my už nevíme co s tím,“ nabízí Marika, která miluje domácí zavařování. Její chloubou je pikantní čatní, ale jako správná zahrádkářka má i zásobu nejrůznějších džemů a kompotů. Na pozemku je několik železných konstrukcí, po kterých se pne dozrávající víno, zraje u nich japonská ostružina i kvete trubač kořenující.
,,Podívejte se na tenhle jehličnan,“ zastavujeme se u skalky pod domem. ,,Kamarád, botanik, mi ho doporučil, že prý nevyroste. Tak prosím a tohle je výsledek,“ díváme se všichni na několikametrový smrček. Když si příroda postaví hlavu, nedá se nic dělat.
Na škůdce s baterkou a v rukavicích
Na několika místech zahrady leží rozpůlené pet lahve a rozprostřená prostěradla na kůlech. ,,To je na slimáky,“ zamračí se Marika. V letošním zprvu deštivém roce je jich opět plno a zahradnice má několik osvědčených rad, jak před španěláky chránit úrodu. Nebo alespoň co nejvíc zamezit škodám.
Zjistila, že vysadit na okraj záhonů afrikány nebo aromatické byliny nefunguje. Proto na několika místech umístila rozpůlené petlahve s pivem, které nepřesahuje polovinu. Vůně škůdce láká, napijí se a utopí. Není to však stoprocentní proto Marika neváhá a v jedenáct večer nasadí rukavice, popadne baterku a jde slimáky sbírat ručně.
,,Prostěradlo? To tam nemám, aby se zelenina cítila jako v hotelu, ale četla jsem, že když je lem otočený směrem ven, tak se přes něj slimáci nedostanou. Zkouším co se dá, tak držte palce.“
Určitě budeme a děkujeme za příjemný večer s vůní levandule a za košík plný jablek.
Text: Petra Macháčková
