Dům postavili s manželem svépomocí a trvalo jim to téměř 4 roky, než se mohli nastěhovat. Zbývalo ale ještě dost práce, takže dům byl kompletně hotový až v roce 2012, kdy dodělali fasádu domu.
Kdy přišla řeč na zahradu?
„Jakmile jsme se nastěhovali /v únoru/, hned z jara jsme přemýšleli, jak vlastně zahradu budeme řešit z důvodu svažitého terénu. Dům byl postaven tak, že v zadní části domu, kde jsme vybudovali terasu, byla téměř dvoumetrová hloubka, kterou jsme potřebovali nějakým způsobem vyřešit. Takže terénní úpravy započaly hned, co jsme se nastěhovali.“
Hned od začátku měli manželé spoustu nápadů, co, kde a jak na své zahradě udělají, proto je ani nenapadlo přemýšlet o službách profesionálního zahradního architekta. „Vše v zahradě jsou čistě naše nápady a realizace samotná také. Inspiraci jsme čerpali z různých zdrojů – časopisů, internetu a podobně. Zahrada nebyla hotová za několik týdnů, de facto ji stále tvoříme. Je to naše srdcovka, takové další dítko. Rádi na zahradě relaxujeme, posedíme s přáteli a staráme se o ni.“
Paní Petra přiznává, že tvorba zahrady byla občas v duchu pokus – omyl. Jak ale sama říká, časem se to dá vychytat a už víte, které rostliny kam zasadit, které patří do stínu, které na slunce, jakou potřebují půdu a tak. Ale zahrada je podle paní Petry i od toho, aby se rostliny obměňovaly. Doteď ráda jezdí do zahradnictví a něco starého vymění za nově nakoupené.
Zahrada je pro paní Petru nikdy nekončící proces tvorby a inspirace
V zahradě byla jako první vytvořena skalka, která má 2 patra. Bylo to z důvodu vysokého převýšení mezi terasou a ostatním terénem pozemku. Manželé chtěli, aby zahrada měla 3 úrovně. V té první - nejvyšší se nachází terasa hned u domu, v nižší úrovni je skalka a v té nejnižší trochu plochy na hraní pro děti, bazén, jezírko a tak. Jako druhou věc v pořadí vybudovali jezírko a tím odstartovali „nekonečné“ budování a zkrášlování své zahrady. „Původně to byl jen takový malý rybníček, ale v roce 2018 jsme se pustili do rekonstrukce a pokusili se z něj vytvořit čisté jezírko, které bude plné ryb. Má zhruba 60 m3. Tím, že jsme udělali jezírko, tak se úplně nabízela terasa nad ním, takže v roce 2019 došlo na stavbu druhé terasy, která je nad jezírkem. Rok na to jsme si vymysleli, že by nebyla špatná udírna a ohniště. Měli jsme možnost sehnat ještě staré cihly, tzv. zvonovky, ze kterých jsme ohniště postavili. Najednou zjistíte, že nemůže mít uprostřed trávníku ohniště s udírnou, že je okolo hodně prázdného místa a začnete vytvářet záhonky okolo. Některé už byly vytvořeny dávno předtím, teď jsme je jen obnovili nebo rozšířili. Snažíme se pracovat s přírodními materiály, takže převážně u nás vede dřevo a cihly. Letos jsme se pustili do vyvýšených záhonů. Podařilo se nám jich vyrobit celkem 5, takže máme už dokonce i sklizenou úrodu zeleniny.“
Z malého rybníčku manželé vytvořili jezírko o velikosti 60 kubíků.
Jaké jsou plusy a mínusy tvorby zahrady svépomocí
Paní Petru na tvorbě zahrady nejvíce baví to vymýšlení, a že stále něco nového vzniká. Ráda sleduje, jak se pozemek postupně mění do krásy, s manželem společně posedí na terase u jezírka a poslouchají proud vody a kuňkání žab. Oba milují ten klid, který ze zahrady sálá…
Přiznává ale, že při realizaci nebylo vše vždy zalité sluncem. Nejvíce je asi potrápila stavba zahradního jezírka. „Byla to prostě dřina jak fyzická, tak časová,“ dnes již s úlevou konstatuje paní Petra.
Manželé u jezírka vybudovali druhou terasu.
A co manželé plánují budovat dále?
„Manžel každý rok říká, že už nic budovat nebudeme a vždy to skončí tak, že stejně něco vymyslíme. Zatím nemáme žádné plány do budoucna, co se týká zahrady, ale to zas přijde, jak se znám, otevřu zahradní inspirace a …“
