Radek Jaroš je nejúspěšnější český himálajský profesionální horolezec, fotograf, spisovatel, a dokonce i vášnivý zahradník. Narodil se v srdci Vysočiny v Novém Městě na Moravě 29.4.1964. Radek je specialista na expedice v malém počtu členů. Výstupy absolvuje výhradně bez použití kyslíkového přístroje a pomoci výškových nosičů. V roce 2014 úspěšně vystoupil na poslední, čtrnáctou osmitisícovku – K2 a zapsal se do síně slávy světového horolezectví. Stal se prvním Čechem a teprve 15. člověkem na světě, který tímto způsobem získal Korunu Himálaje. Čtrnáct nejvyšších hor naší planety, čtrnáct velikánů, přesahujících svojí výškou hranici osmi tisíc metrů. Stanout na všech jejich hlavních vrcholech! Výzva, která budila, budí a bude budit respekt v každém horolezci, který upíše svoji duši těm nejvyšším horám. Meta, které dosáhlo bez kyslíkových přístrojů zatím jenom 15 horolezců z celého světa…
Dětství na zahradě, se sportem a v korunách stromů
Radku, vyrůstal jste v dětství na zahradě?
Vyrůstal jsem dokonce na několika zahradách. Především na té naší kolem domu, který rodiče postavili v šedesátých letech. Aby ho mohli splácet, začali chovat nutrie. Díky tomu máme i dnes na zahradě tekoucí vodu z pramene. Naše domácí zahrada byla převážně užitková. Dobře si také pamatuji i na druhou zahradu, která patřila prarodičům. Tam jsme chodili sázet brambory, červenou řepu a další plodiny. Ty jsme potřebovali ke krmení nejen nutrií, ale i králíků, prasat a slepic. Všechna tahle domácí zvířata jsme chovali...
Lezl slavný horolezec v dětství po stromech?
Stromy byly můj druhý domov. Asi kilometr od nás stával v Novém Městě na Moravě skokanský můstek, který postupně zarůstal do smrkového lesa. Z můstku se dalo s jistou obratností přeskočit do korun stromů, kde jsme skákali z jedné větve na druhou jako Tarzan, který byl náším vzorem. A pak jsme měli ještě jeden vzor. V časopise ABC tehdy vycházel seriál, kde hráli jednu z hlavních rolí stromoví lidé. Naší zahradou teče potok, vlastně dva vedle sebe a na jejich březích rostou různě vysoké stromy, převážně olše. Ale i javory, vrby, kaštany. Jsou jich desítky, možná stovky. Byl jsem v korunách snad každého z nich. Po vzoru stromových lidí jsme v koruně obrovského javoru vybudovali s partou kluků svoje „město“. Opravdu jsme tam měli postele, dokonce i záchod. Ten javor tady stojí dodnes. Občas v němém úžasu chodím okolo a nechápu...! První větve začínají vyrůstat až ve výšce nějakých deseti metrů. A pod nimi je mohutný holý kmen. Přesto jsme se my, desetiletí parchanti, dokázali dostat nahoru... Dnes nechápu jak!
Zahrada pomáhala od dětství Radkovi k fyzičce
Jste vrcholový sportovec, a to doslova. Kdo by čekal, že budete zahradničit, jak se to stalo?
Tím, jak jsem popisoval naše hospodářství v raném dětství, určitě chápete, že mně nic jiného nezbývalo. Když se dnes ohlédnu zpět, tak za moji fyzickou kondici může i ta zahrada. Až jsme si odmakali galeje doma, tak teprve potom jsme mohli běžet na trénink - za odměnu. Od 7. třídy jsem hrál volejbal a trénovali jsme i pětkrát týdně...
Jaký vztah máte k zahradničení? Představte nám Vaši zahradu
V dětství jsem bral práci na zahradě jako povinnost a nějak výrazně jsem to neřešil. Někdy koncem 70. let se z naší zahrady postupně stávala zahrada okrasná. Jeden známý našich rodičů totiž tehdy pracoval jako zahradní architekt dokonce v Anglii a pomohl nám položit základy naší okrasné zahrady. Já jsem se po devítiletce dokonce hlásil na zemědělku, protože jsem chtěl studovat zahradní architekturu. Ale komunisti rozhodli jinak. Děda byl kapitalista a táta v roce 1968 vyloučený z KSČ. Já se proto nedostal ani na tu „hnojárnu“.
Voda a stromy nesmí na zahradě u Radka chybět
Voda a vodní plochy jsou výrazným prvkem vaší zahrady…
To všechno vzniklo v souvislosti s tím, jak jsme postupně rušili chov nutrií, kterých jsme měli v jednu dobu až sto padesát. Prostě nám začala zbývat tekoucí voda, kterou jsme mohli využít pro zahradu. To je důvod, proč vznikl velký bazén a pod přepadem ještě malé okrasné jezírko s lekníny. Přibližně po deseti letech jsme vzadu ještě vyhloubili další přírodní rybník. No a mezitím jsme pokračovali ve výsadbě všech možných okrasných rostlin a dřevin.
Vaše zahrada působí dojmem, že žijete uprostřed lesa
Náš dům byl postaven na kraji města jako poslední a vedle tehdejšího mlýna. Dál už byla jenom louka. Bohužel později mezi mlýnem a naším domem vznikl obchvat města a mohutný silniční násep. Abychom se odclonili, tak jsme ho zalesnili. Desítky, možná stovky bříz, smrků, borovic. Z druhé strany byla zase vybudovaná průmyslová zóna. I od té jsme se odclonili stejným způsobem. Zahrada díky tomu vypadá jako na Samotě u lesa. Není k nám odnikud vidět, takže když před padesáti lety táta postavil saunu, nebylo problémem chodit na zahradě dokonce nahý...
Tvrdou práci na zahradě má Radek rád
Mít zahradu je spousta práce. Určitě na ni nejste sám. Kdo vám pomáhá?
Pokud začnu trávníkem, tak v určitém období jeho sečení přebral syn. V okamžiku, kdy odešel na vysokou školu, koupil jsem bateriovou robotickou sekačku a ten otrok udržuje trávník bez keců...(smích) V přízemí našeho domu bydlí moje máma s přítelem. Kytičky, okopávání a design jsou její práce, život a hobby. Já řeším veškeré výškové práce ve stromech na zahradě a okolo ní. A postupně vymýšlíme další sezení, nová grilovací místa, vylepšování a další krášlení…
Vaše přítelkyně se věnuje pěstování zeleniny. Co vše pěstujete a jak se vám to daří – na studené Vysočině?
Před pár lety jsme vybudovali zvýšené záhony. Ale to je jenom taková maličkost, spíš perlička. Ovšem dobře ladí k staré sauně. Máme také dva skleníky. O jeden se stará máma a o druhý Olga, moje přítelkyně. Ona totiž miluje užitkové zahrady. Svého času, když měla malé děti, obhospodařovala zároveň asi pět zahrad...! No, a protože se koncepty užitkové a okrasné zahrady těžko kloubí, má pronajatou zahradu, na které se realizuje. Teď se mi tam dokonce odstěhovala.
Motorová pila je Radkova kamarádka
Odpočinete si při práci na zahradě?
Musím říct, že i když jsem, na rozdíl od bráchy, ani za mlada při práci na zahradě nějak výrazně „nebrblal“, nikdy jsem si nepomyslel, že mě bude tak bavit. Navíc u mě je to tak trochu i práce v lese. Miluji a starám se o výškové práce v korunách stromů, ostatně to bylo kdysi tak trochu moje zaměstnání. Takže motorová pila je moje kamarádka a mám ji často nastartovanou. Stromy se musí zakracovat, mýtit a je třeba vysazovat nové. Mám vysazenou už třetí generaci. Celkově je zahrada i dřina. Ale mě fyzická práce baví a beru ji jako trénink.
Dřina a odpočinek
Pomohla Vám někdy zahrada psychicky a měl jste někdy pocit, že jste se na ní „udřel“?
Už to tady vlastně padlo v předchozí otázce. Dřina a odpočinek patří k sobě. Když na to přijde, uvařím si kávu, namíchám si mojito anebo jenom otevřu pivo. Klidně se můžu válet. To mi zatím ale moc nejde. Ovšem krátkou pohodu si dokážu užívat a rád.
Na co jste na své zahradě pyšný?
Na všechno. Saunu máme, tuším, padesát pět let a bazén minimálně čtyřicet pět. Málokdo v té době za komunismu měl bazén na zahradě. Stejně tak zahradu v anglickém, lesoparkovém stylu. Myslím, že takových zahrad nebylo moc ani v celé naší republice...
Zahrada a život se mají užívat
Je vaše zahrada místem k setkávání se s přáteli?
Přiznám se, že to byl malinko problém. Táta byl trochu cholerik a pokud moje děti anebo parta při pařbě něco poškodili, byl celkem řev. Takže jsme svého času chodili grilovat a pařit mimo naši zahradu. V současné době se takovým radostem nebráním. Zahrada i život se mají užívat. Přiznám se, že to ale trochu nestíhám. Budu se muset polepšit...
Radku, máte jistě nějaké oblíbené jídlo nebo pití. Prozradíte našim čtenářům nějaký recept?
Tak řekněme mojito, u kterého dokážu relaxovat a koukat se do zahrady.
Recept: 1 až 2 lžičky tmavého třtinového cukru. Plátek limetky, na cukru rozmačkat. Několik - nejlépe vršků - stvolu čerstvé máty, lehce podrtit. Panák kubánského rumu. Sklenici dosypat rozmixovanou ledovou tříští a zbytek dolít sodovou bublinkovou vodou. Na závěr malinko speciálního sirupu na mojito… Potom už se jenom vyvalit na slunko a užívat si. 😊
Přednášky a nový film
Co nového připravujete, jaké máte nejbližší plány? Kde se s vámi můžeme potkat?
Tradičně mám po celé republice přednášky s prezentací mých výstupů na vrcholy velehor a mnoho dalších aktivit. Přednášky dělám pro veřejnost a jako motivační i pro firmy. Nyní se skvělými spolupracovníky připravujeme film, který bude o vytrvalosti, statečnosti a boji o život nejen na vrcholcích hor, ale i v obyčejném lidském bytí. Všechny informace zjistíte na mých stránkách: https://www.radekjaros.cz/blog/pripravovany-film-radek-jaros-cilem-je-navrat-na-hithit a na https://www.radekjaros.cz/
Radkovi děkujeme za milé přijetí a čas, který nám věnoval. Už teď se Naše krásná zahrada těší na návštěvu zahrady jeho přítelkyně Olgy, která je vášnivou pěstitelkou zeleniny.
Zdroje: https://www.radekjaros.cz/, autorský text
