Zapomeňte na muškáty
Samozřejmě, muškáty neboli pelargonie, a to jak ty vzpřímeně rostoucí, tak ty převislé, stále vedou. Aby také ne, krásně a dlouze kvetou, bez problémů zvládají déle trvající sucho, jsou nenáročné a můžeme je snadno namnožit. Ale, pokud už vás nebaví muškáty, petúnie či fuchsie, zkuste si vysadit, klidně teď, uprostřed léta, i jiné druhy. Jsou barevné, krásně kvetou a jsou snadné na pěstování.
Ančička potřebuje dostatek světla
Už jste někdy slyšeli název jako pilná Lízinka nebo také Ančička? Jedná se o netýkavku sultánskou (Impatiens walleriana), kterou spíše budete znát jako sultánku nebo také balzamínu. Její domovinou jsou tropické oblasti Afriky, kde roste spíše jako plevel, nicméně i u nás je oblíbená nejen jako pokojová rostlina, ale také jako balkonová rostlina do nádob a truhlíků. Balzamíny dorůstají výšky od 30 do 60 cm a jedná se o poměrně rychle rostoucí rostliny s množstvím květů. Květy sice nevoní, ale jsou velmi krásných barev, a to nejčastěji bílé, růžové a červené, nebo v jejich odstínech.
Proč balzamína nekvete
Díky jejímu exotickému původu si mnozí myslí, že balzamína vyžaduje přímé slunce. Pravda je však taková, že pilná Lízinka, jak ji naše babička často nazývaly, sice miluje světlo, ale nikdy ji nesmíte postavit na přímé slunce. To samé platí i v případě, že ji pěstujete doma jako pokojovou rostlinu. Pokud balzamíně nedopřejeme dostatek světla, nekvete nebo jí květy opadnou ještě v poupěti.
Samočistící schopnost je u Lízinky bonusem
Balzamína je poměrně dost náročná na vodu, tu ji musíte dopřávat pravidelně. Její nespornou výhodou je, že patří do skupiny tzv. samočistících rostlin, kam spolu s ní patří rovněž oblíbené balkonové rostliny jako jsou sanvitálky či surfinie. Díky této schopnosti nemusíte u těchto rostlin odstraňovat odkvetlé květy, protože ty opadnou sami. Naopak u muškátů se musí vylamovat celá odkvetlá květenství, jinak rostlina pokvete stále méně a méně. Pilná Lízinka kvete od července do října.
Důbek je oblíbenou letničkou v ornamentálních záhonech
Rostlinu, která kvete až do prvních mrazů, a to doslova, si oblíbili také zahradní architekti, kteří navrhují osázení barevných záhonů v lázeňských parcích. Důbek nebo také ledovka či známější název begonie byla oblíbenou rostlinou našich babiček a její obliba se zachovala dodnes, a to nejen v soukromých zahradách, ale právě na veřejných prostranstvích, v historických zahradách či v lázeňských městech. Begonie (Begonia semperflorens) se využívá v ornamentálních výsadbách, vidět ji můžete ve většině zámeckých zahrad nebo v tzv. parteru, což je bohatě osázený záhon, hodně barevný a je umístěn před vstupem do zámku. Begonie jsou nenáročné, díky svému sukulentnímu charakteru listů zvládají sucho a opravdu kvetou až do prvních mrazů. Listy begonií mají voskovitý povlak a díky tomu u ní nedochází k tak velkému výparu vody, jako je tomu u jiných, balkonových rostlin. Při výsadbě begonií ale buďte opatrní, rostlinky jsou poměrně křehké a snadno se zlomí.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
