Současné moderní typy růží vznikly systematickým křížením původních druhů růží. Mezi jejich předky se vždy objevuje některý z botanických druhů růží. Pěstitelé tyto původní růže zjednodušeně nazývají jako růže plané, divoké nebo staré. Náleží mezi ně i skupina neboli sekce růží, označovaná jako růže francouzské.
Růže galská (Rosa gallica L.)
Vykvétá během června až července, nejčastěji jednotlivými květy v odstínech růžové a červené barvy. Květy jsou velké 4-8 cm, na krátkých stopkách a příjemně voní. Listy bývají 5-7 cm dlouhé, lysé a tuhé. Slabší a štíhlé ostny vyrůstají hustě po celé délce výhonů. Na podzim se na růži objeví kulovité až hruškovité šípky.
Celá rostlina má keřovitý a řídký vzhled, je vysoká 1-1,5 m a z podzemního kmínku bohatě odnožuje. Růže galská se proto hodí do větších zahrad nebo parků, k osázení velkých ploch. Nejlépe růže galská prospívá na plném slunci ve vápenité půdě.
Růže galská navzdory svému jménu pochází z Krymu a v Evropě je známá až od 15. století. Nejoblíbenější byla růže galská ve Francii, je prapředkem tzv. provensálské růže.
Růže damascénská neboli damašská (Rosa damascena MILL.)
Vykvétá na samém prahu léta, v červnu a v červenci, květy poloplnými nebo plnými, seskupenými v řídkém okolíku. Květy na dlouhé stopce plné ostnů bývají růžové, červené i žíhané. Podzimní šípky pak mívají podlouhlý tvar a krásně červenou barvu.
Jedná se o keř, vysoký až 2 m se vzpřímenými až obloukovitě zahnutými výhony, kterému se daří na plném slunci. Tento typ růže se hodí především do parkových výsadeb.
Růže damascénská pochází z Malé Asie, ale v Evropě se objevila už ve 13. století.
Růže stolistá (Rosa centifolia L.)
Vykvétá v červnu a červenci a celá rostlina příjemně voní po ovoci. Velké, jednotlivé a hustě plné květy mívají nejčastěji růžovou, ale i červenou barvu. Listy jsou složené z 5 elipsovitých lístků a ostny bývají menší a velmi silné. Na podzim růže stolistá plodí hruškovité šípky.
Růže stolistá tvoří keře, vysoké 0,5-1,5 m a na rozdíl od růže galské jen velmi slabě odnožuje. Tato růže se nejčastěji pěstuje v parcích a starých venkovských zahradách, kde nemá žádné zvláštní požadavky na pěstování, ale jako všechny růže nejlépe prosperuje na slunci.
Růže stolistá pochází z Malé Asie, do Evropy byla dovezena již v 16. století.
Růže bílá (Rosa alba L.)
Velmi časně, už na začátku června vykvétající růže má okvětní lístky jednoduše bílé, někdy i s nádechem do růžova. Květy bývají poloplné nebo plné, veliké 6-8 cm, s jemnou vůní. Na podzim se na rostlině objevují podlouhlé šípky. Tato na mráz mírně choulostivá růže se hodí k pěstování v teplejších oblastech.
Zdroj: ruze.cz; iReceptar.cz; bylik.cz
