Kerblík třebule neboli třebule (Anthriscus cerefolium), je většinou jednoletá bylinka patřící do čeledi miříkovití a je tak příbuzná například petrželi nebo mrkvi. Stává se ale, že vydrží i dva roky. Pochází z Kavkazu a je to velmi nenáročná, rychle rostoucí bylina. Běžně ho do svých pokrmů využívali již staří Řekové a Římané, a právě Římané ho přinesli do Británie. Kerblík byla jedna z postních bylin, které čistily krev a obnovovaly síly. Kerblík se konzumuje během postních dnů, obzvláště na Zelený čtvrtek. Můžete ji pěstovat dokonce ve stínu pod stromy. Kerblík dorůstá do výšky od 30 cm, v době květu do 70 cm a nachází se i ve volné přírodě. Klidně ho ale můžete pěstovat i v nádobě na balkoně a v zimě doma na parapetu, stejně jako ostatní bylinky. Pokud si ale v přírodě nejste jisti, že se jedná o ten správný a jedlý kerblík, určitě ho nesbírejte a už vůbec nekonzumujte. Raději se spolehněte na ten, který si vypěstujete ze semínek na své zahradě.
Jak se kerblík využívá: po odkvětu odumírá
Kerblík je možné od jara až do srpna vyset na záhony. Voní po anýzu, rychle roste a obsahuje velké množství vitamínu C. Sklízí se jemné listy, a to ještě před květem, kdy obsahují nejvíce užitečných látek. Pro získání maximálního účinku kerblíku, listy nevařte, tím ztrácí své typické aroma. Kerblík ale po odkvětu většinou odumírá, takže chcete-li si ho užít co nejdéle, pravidelně odstraňujte květy. Využití najde v očistných kúrách v salátech, polévkách, omáčkách nebo v současnosti oblíbených smoothie. Výborný je i do tvarohových pomazánek nebo jen na chléb s máslem. Kerblík je také nepostradatelnou bylinkou tradiční francouzské kuchyně.
Na slunci ho raději nepěstujte
Kerblík preferuje lehkou půdu, kde se udrží vláha. Rostliny je vhodné sázet v rozestupech zhruba 25 cm od sebe a lépe jim je ve stínu. Pokud je totiž budete pěstovat na slunci a tam, kde se rychle vysušuje a ohřívá půda, půjde kerblík rychleji do květu a přestane produkovat mladé lístky. Někteří zahrádkáři ho proto z tohoto důvodu vysévají do řádků mezi jiné byliny nebo zeleninu, nebo i pod opadavé keře, aby byl kerblík přes horké léto ve stínu či polostínu.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
