Jejich historie sahá do dávných časů a jen díky nim se vyrábí pravé hedvábí
Před mnoha lety, kdy na zahradách převládaly stromy a kolem nich tráva na seno pro dobytek, se často pěstovaly i morušovníky. Většinou šlo o velké stromy, které postupně ze zahrad zmizely právě s ubývajícími chovanými zvířaty a luční porost vystřídaly okrasné záhony. Dnešním trendem je však znovu myslet spíše na přírodu, a tak se do našich zahrad opět postupně vrací ovocné stromy. Jelikož bývaly morušovníky spíše většího vzrůstu, jenž se do malých zahrad nehodí, naší oblibě se dlouho vyhýbaly.
Podíváme-li se o tisíce let časem zpět, zjistíme, že se morušovníky pěstovaly ne pro své plody, ale především pro své listy. Ty jsou totiž jedinou potravou housenek bource morušového. Tento motýl se dnes již volně v přírodě nevyskytuje, ale jedině z jeho kokonů se vyrábí pravé hedvábí. A tak dnes, kdy mezi nás pěstitelé dokázali rozšířit i stromy morušovníků menších rozměrů nebo také převislé varianty na kmínku, si můžeme jejich výhod užít i my a vychutnat si jejich skvělé plody.
Dospělé morušovníky jsou skutečně velké krásné stromy. Plody se z nich lépe sbírají pomocí sítí nebo plachetek pod stromem. Naštěstí existují i druhy do menších zahrad.
Lahodné plody plné vitaminů, v obchodě je však nekoupíte
Plody morušovníku, moruše, přezdívané morušky, jsou vzhledem podobné ostružinám, chutí však nikoliv. Od bílé barvy dozrávají po tmavou černou, takže snadno poznáme, kdy jsou plody zralé. Díky tomu, že dozrávají postupně, jsou velmi oblíbené u dětí, které chodí ze stromků uždibovat. Zrát začínají nejčastěji v druhé půlce června, doba je závislá na odrůdě.
Jejich chuť není příliš výrazná, je spíše jemná, lahodná, slaďoučká. Jsou plné vitaminů (především C, K a B) a dalších důležitých prvků jako je železo, vápník, draslík nebo hořčík a fosfor. Skvělou zprávou pro vegany a vegetariány je vysoký obsah rostlinných bílkovin v sušeném stavu. Taktéž obsahuje moranolin, který zpomaluje vstřebávání sacharidů a napomáhá tak udržování správné hladiny glukózy v těle.
Nevýhodou jejich plodů však je citlivost na přepravu. Podobně jako maliny jsou poměrně křehké a měkké, ale mnohem znatelněji, proto je v obchodech seženete těžko. V lednici vydrží i několik dní, ovšem dá se z nich zavařit džem a skvělé jsou i sušené (ty obsahují velké množství vlákniny). V podstatě s nimi můžeme naložit stejně, jako s malinami – do jogurtů, müsli, marmelád, šťáv, kompotů, zmrzlin i na zdobení dortů. Připravit se z nich dá ale i víno nebo pálenka.
Převislý morušovník. Listy mohou dosahovat až k zemi, děti na ně krásně dosáhnou. Upravujeme střihem dle potřeby.
Nádherné listy, ale pozor, plody vám ušpiní dlažbu, dobře je umístěte
Existuje mnoho druhů, v zásadě se morušovníky dělí na bílý a černý. Bílý je větší, 10–20 m vysoký, černý dorůstá okolo 8–10 m. Oba mají nádherné listy, košatou, rozložitou korunu a jsou to překrásné stromy, které vyniknou jako okrasné solitéry, ale pěstují se právě i pro své chutné ovoce.
Velice oblíbenou variantou jsou převislé moruše na kmínku, které už mají svou výšku danou, tím pádem se hodí i do menších zahrad a vyberete si, jak vysoký strom chcete. Kromě toho nerostou do šířky jako klasický strom, mohou tedy plnit funkci pohledové clony.
Nevýhodou jsou tmavě zbarvené drobné plody, jenž snadno samy padají na zem, kde po nich zůstávají fleky. K výsadbě tedy volíme místa opodál dlažby nebo posezení, kam už větve nemohou dorůst. Popadané plody taktéž mohou lákat nechtěný hmyz. Sehnat se dají i kultivary, které plody netvoří.
Pěstování a výsadba
Mají rády slunce nebo polostín, nesnáší přemokření. Půda jim vyhovuje spíše hlinitopísčitá, s přídavkem rašeliny. Doporučuje se i výsadba do rašeliny.
U výsadby postupujeme stejně jako u ostatních ovocných stromků. Většinou se však prodávají kontejnerované, ty můžeme sázet od jara do podzimu kdykoliv, ovšem nejlepší je podzimní výsadba, kdy je země vyhřátá, výsadbě v letním horku se vyhneme.
