Pažitka obsahuje velké množství vitamínů a minerálů, její nať se využívá především ve studené kuchyni
Pažitka (Allium schoenoprasum) je blízká příbuzná česneku a cibule, ale u ní je cenná především nadzemní část v podobě šťavnaté a lahodné nati. Pažitka je obrovskou zásobárnou vitamínů a minerálů, přičemž mezi oblíbené bylinky patří již po staletí. Naši předkové dokonce pažitce připisovali kouzelnou moc, protože měla odhánět zlé duchy. Její štiplavá chuť dodává mnoha pokrmům ten správný říz a asi málokdo si bez ní umí oblíbené pokrmy představit. Její pěstování sice není náročné, ale je pár věcí, které vám ani pažitka neodpustí.
Jak správně pěstovat pažitku: hlavně ji nevysazujte do stínu
Ať jste si pažitku vypěstovali ze semínka, ano, to je možné, nebo jste si ji donesli z obchodu, vždy ji musíte umístit na vhodné místo. Pažitka miluje slunné a světlé místo, to platí i v případě, že ji pěstujete doma na parapetu. Líbit se jí nebude ve stínu ani polostínu, sice poroste, ale její kvalita nebude vůbec dobrá.
K čemu pažitku využíváme? V kuchyni i k odpuzování škůdců
Pažitka má velmi silné aroma a mnoho zahradníků ji proto pěstuje poblíž nebo mezi ostatní zeleninou, protože odpuzuje škůdce.
V kuchyni má pak velmi široké spektrum využití, od dochucování salátů, pomazánek, k masu či do polévek. Obsahuje řadu cenných vitamínů a minerálů, především obsahuje vitamíny A, C a E, z minerálů hlavně draslík. Kromě nati se ke konzumaci využívají i její květy, které mají jemnější chuť. Pokud se vám stane, že vám pažitka zbyde, nic se neděje, stačí ji dát do vody a do lednice, kde pár dní vydrží. Při větší úrodě ji nasekejte a zamrazte.
Co pažitka vyžaduje: pozor na zálivku
Pažitka je mrazuvzdorná a odolná suchu, takže tuto bylinku si můžete vychutnávat skoro po celý rok. Na půdu není nijak zvlášť náročná, ale vděčná bude za půdu lehkou a propustnou. Pozor si však dejte při její zálivce, pažitka totiž nesnáší přemokření a to ani v květináči ani na záhoně. Ideálně ji zavlažovat častěji, ale menšími dávkami, jinak o ni přijdete. Takovým typickým příznakem přemokření jsou hnědnoucí listy.
Jak se stříhá pažitka: nestříhejte více, než potřebujete
Nejvíce chyb, které mohou za úhyn pažitky, se dělá především ve způsobu řezu pažitky. Pro sklizeň vždy použijte ostrý nůž, který nepoškodí listy, jako tomu bývá u nůžek. Právě stříháním nůžkami se často nepodaří mít rovný řez a rostlině to nakonec uškodí. Řez nati lze provádět po celý rok, ale vždy seřízněte jen tolik, kolik opravdu spotřebujete. Řežeme zhruba 4-5 cm nad zemí, pažitka opět rychle obrazí. Nenechávejte pažitku příliš dlouhou, nať pak zasychá a nelze ji používat ke konzumaci. Nehledě na riziko, že seschnout může celá rostlina. Řez neprovádějte za deště, zde je riziko zahnívání.
Kdy naposledy řezat pažitku: podzim to jistí
Pažitka na pravidelný řez reaguje velmi pozitivně a tvoří pak nové, jemnější výhony. Pamatujte ale na to, že i pažitka si musí chvilku odpočinout, takže poslední zkrácení se provádí začátkem podzimu a potom ji už do jara nechejte odpočinout. Do zimy se stihne dobře rozrůst, zesílí a vytvoří bohatý kořenový systém, což je základ pro to, aby dobře přezimovala. Na jaře pak odstraníme všechny suché části, celý trs sestřihneme a pažitka tak rychleji obrazí.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
