Na sever od Alp ho společně s vinnou révou dovezli patrně staří Římané. Za oblast původního výskytu je považován Balkán a Blízký i Střední východ. Vlašské ořechy se kdysi nosily jako talisman a už ve starověku byly ceněny coby symbol plodnosti. Dokonce se házely do ložnice nevěsty, aby zajistily brzký příchod potomstva. V každém případě jsou mimořádně zdravé...
Ořešáky vyšly z módy pro svůj kolosální vzrůst
Ořešáky ale vyšly postupem času trochu z módy pro svůj kolosální vzrůst. Dosahují totiž až třicetimetrové výšky a jejich koruna dokáže být také pěkně široká. Původní forma ořešáku královského (Juglans regia) se proto do menších zahrad nehodí.
Dnes se však pěstování ořešáku nemusíte vzdávat, ani když máte málo místa. Existují totiž odrůdy, jejichž růst do výšky končí hluboko pod deseti metry, a šlechtitelé už pilně pracují i na odrůdách vhodných pro pěstování v objemnějších nádobách na terase.
Kvůli zeleným slupkám vlašských ořechů, které dočasně zbarví kůži na rukou dohněda, a ve starověku se dokonce používaly k barvení látek, se vyplatí použít na sbírání rukavice.
Nižší odrůdy ořešáku později raší a nenamrzají
Zatím menší odrůdy zastupuje ’Busch nuss aus Finkenwerder’, který dosahuje výšky kolem čtyř a půl metru a vyznačuje se keřovitým růstem. Nově se objevila ještě menší odrůda ’Mini Multiflora’. Všechny odrůdy vhodné pro pěstování v menších domácích zahradách jsou mimochodem samosprašné, takže není nutné sázet další odrůdu kvůli opylování.
Pozdní rašení, typické pro spoustu nových odrůd, chrání teplomilný ořešák před pozdními mrazy a dává mu požehnání jako příhodnému domácímu stromu. Koruna ořešáku začne na jaře vrhat stín teprve v době, kdy už slunce dokáže pěkně pálit, a na podzim opadá listí tak rychle, že si dosyta užijete ustupujícího slunce. Ořešák neohromí podzimním zbarvením, ale stříbřitá kůra a sukovitý vzhled starších jedinců přitáhnou pozornost, jakmile strom shodí list.
Pro ořešák vyberte teplé a prostorné místo
Ořešákům vyhovuje teplé a chráněné stanoviště. V závislosti na odrůdě dopřejte svému stromu dostatek prostoru. Půda by měla být prokypřená hodně do hloubky a zásaditá až neutrální. Ořešák rozhodně ušetřete trvalejšího podmáčení a chudé písčité půdy. Přísun živin mu zajistí jarní dávka kompostu.
Ořešák stojí rád volně, o což se částečně stará sám, protože jeho listy obsahují hnědě zbarvenou látku juglon, která potlačuje růst okolní vegetace, jež by mohla stromu konkurovat (tomuto jevu se říká alelopatie). V prvních letech po výsadbě se pod korunu stromu rozhrnuje vrstva kompostu, později bere ořešák kontrolu nad plevelem do vlastních rukou.
