návštěva

Na téhle malé zahrádce máte pocit, že procházíte obrovským živým a zeleným „venkovním domem“ s několika pokoji a v každém vládne jiná atmosféra. Najdete tu velký trávník na předzahrádce, nekrytý bazén, divočinu i klid, zábavu i odpočinek. A hlavně přirozeně plynoucí, nenásilné přechody mezi jednotlivými prostory i vyžitím, které nabízejí.

Příběh téhle zahrady se začal psát v roce 1977, kdy rodičům současné majitelky přišel dopis z městského národního výboru. Stálo v něm, že na pozemku v Doksech musejí buď brzy začít stavět, nebo kus pozemku prodat výboru za nízkou cenu. Jinak jim bude část vyvlastněna. A tak začali dnešní majitelé stavět dům a postupně vytvářet i zahradu.

Zahrady v krajině vyžadují specifický přístup. Pokud se ale budete držet dějinami prověřených lokálních řemeslných postupů a místně dostupných materiálů, nemělo by to dopadnout špatně.

Nový dům na kraji rozvolněné výstavby potřeboval příjemné a útulné zelené (a samozřejmě i barevné) orámování. Obyvatelé si přáli zahradu přírodního charakteru, propojenou s vlídnou okolní krajinou jižních Čech.

Rozlehlý pozemek, zčásti slunný, zčásti „lesní“, se měl podle přání majitelů proměnit v pohodlné místo pro relaxaci, odcloněné od okolí. Cílem bylo propojit dům s okrasnou zahradou, pokud možno v tradičním anglickém stylu, a zároveň vytvořit zeleninovou zahradu s viktoriánským skleníkem.

Navštívený dům prošel v průběhu několika let zásadní změnou a po rekonstrukci stavení přišla na řadu zeleň. Dlouhý úzký pozemek v mírném svahu na okraji Brna měl sice několik úskalí – ta se však majitelům podařilo při revitalizaci zahrady překonat.

Zahrada u secesní vily je stará víc než sto let. I proto bylo nutné si při rekonstrukci počínat se zvýšenou citlivostí. Pohádková atmosféra zůstala zachována – a je to znát v létě, stejně jako v zimě.

Někdo má rád procházky po rozkvetlých loukách, někdo chodí sbírat houby do lesa, někdo se stará o ovocný sad. Majitelka této zahrady pojala svou lásku k přírodě z jiného konce. Začalo to před mnoha lety neplánovanou návštěvou výstavy bonsají.

Malá zahrada u domu na severním okraji Prahy vznikala vlastně nadvakrát. Realizaci projektu totiž převzal zahradník, který se návrhu nedržel – a výsledek se nelíbil ani autorce návrhu, ani majiteli. A tak nezbylo než začít znovu a pod taktovkou architektky vytvořit dnešní podobu – zahradu s místem pro odpočinek i grilování.

Základní podobu téhle zahradě dává cihlový dům, který kombinuje moderní a tradiční prvky. Zároveň člení pozemek na několik celků, které si – v kombinaci s orientací ke světovým stranám – říkají o to, aby byly využívány různým způsobem.