Jaké bylinky používat v kuchyni? Inspirujte se u Francouzů
Pro francouzskou kuchyni jsou typické kvalitní suroviny a výrazné koření, především pak čerstvé nebo sušené bylinky. V naší české kuchyni jsme na používání aromatických bylin velmi opatrní a stále nejsme s jejich používáním na takové úrovni, jako je tomu právě ve Francii. Ve francouzské kuchyni se dokonce setkáte s označením bouquet garni, což je svazek čerstvých bylinek, například ve složení šalvěj, bobkový list a tymián. Francouzi se nebojí chutě kombinovat a používají k tomu různé kořenící směsi, například známé provensálské koření. A právě to si můžete doma připravit sami, stačí jen vědět, které bylinky v něm nesmí chybět.
6 tradičních bylinek ve francouzské kuchyni
1. Tymián
Tymián patří k bylinkám, které se pěstují téměř sami. Není totiž náročný, dobře snáší venkovní podmínky a máme ho k dispozici vesměs po celý rok, takže je zbytečné jej pěstovat doma v nádobě. Nicméně pokud je váš jediný prostor pro pěstování okenní parapet, jinou možnost nemáte. Keřík tymiánu postupně stárne a dřevnatí a na jednom stanovišti vydrží zhruba 5 let. Chcete-li si ho tedy namnožit, aby vám nikdy nedošel, určitě k tomu musíte použít vegetativní způsob v podobě řízkování. Někdy však v okolí trsu můžeme najít semenáčky, které lze přepíchnout, a díky tomu získáme rychle nové rostlinky.
Tymián se lidem občas plete s mateřídouškou , což je dáno tím, že se jedná o stejný rod, pouze jiný druh.
2. Bazalka
Bazalka se, pokud možno, používá čerstvá, nesušíme ji, protože sušením značně ztrácí aroma. Jde přitom o teplomilnou rostlinu, takže ji musíte na podzim včas uklidit do tepla, s příchodem nízkých teplot svoji vegetaci ukončí a odumírá.
Bazalka se pěstuje ze semen, a to jak v nádobě, tak ve skleníku či na venkovním záhonu. Vyžaduje kvalitní půdu a vzešlé rostliny pak postupně protrháváme a spotřebováváme.
3. Saturejka
U saturejky pěstujeme dva druhy, saturejku jako letničku, což je saturejka zahradní, a potom jako trvalku saturejku horskou. Obě potřebují k růstu plné slunce a lze je pěstovat jak v nádobě, tak na venkovním záhonu, přičemž uvítají kyprou a chudší půdu. O jednoletou saturejku na podzim, před příchodem zimy, vždy přijdeme, naopak tu vytrvalou stačí v případě velmi silných mrazů zazimovat chvojím a na jaře ji přesadit.
4. Rozmarýn
Rozmarýn se vyplatí pěstovat v nádobě, ve volné půdě má v zimě potíže s přezimováním a často zimu nepřežije. Vadí mu totiž nejen mráz, ale i sníh a déšť. Přes zimu ho tedy přemístěte, nebo přesaďte ze záhonu, dejte do světlé a chladné místnosti a zalévejte jen trochu. Na jaře, jakmile nehrozí mrazy, ho můžete opět vysadit zpět do záhonu. Pamatujte také, že rozmarýnu se vždy bude dařit venku mnohem lépe než na okenním parapetu, takže nemáte-li k dispozici nic jiného než parapet, rozmarýn raději nepěstujte.
5. Estragon
Estragon neboli pelyněk kozalec v naší kuchyni stále ještě neumíme moc používat, ale ve francouzské je díky voňavým a pikantním lístkům naprostou stálicí. Má mírně hořkou chuť a vůní připomíná anýz. Často se nakládá do vinného octa či olivového oleje, načež se estragonový ocet používá například na přípravu francouzské omáčky béarnaise. Estragon je trvalka, která vyžaduje sušší chudší půdy a dobře zvládá i naše zimy.
6. Kerblík
Kerblík je na tom s využíváním v naší kuchyni o něco lépe, než estragon, a dříve se hodně používal ve staročeské kuchyni. Abychom si zajistili mladou nať častěji za sezónu, vysévá se několikrát za sebou. Bohužel, kerblík naši zimu nezvládne ani se sám nevysemení, takže ho musíte vysévat každým rokem znovu. Nejlépe mu bude ve venkovním záhonu.
Vyrobte si provensálské koření
Provensálské koření patří mezi nejznámější koření a svůj původ má ve francouzské Provence, kde planě roste řada aromatických bylin, které jsou pro tuto kořenící směs typické. Můžete si ho samozřejmě zakoupit v obchodě, ale klidně si je také namíchat sami, není to nic složitého. Stačí mít nasušené jasně dané druhy aromatických bylinek.
Pro provensálskou kořenící směs, která se hodí k přípravě drůbeže, bylinných omáček, octů nebo do salátů. jsou typické:
- levandule,
- saturejka,
- kerblík,
- fenykl,
- tymián,
- rozmarýn
- a oregano.
O autorce: Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
