Talovín zimní vás svými zářivě žlutými květy přivítá klidně i v lednu, mráz je totiž to poslední, co této rostlině vadí
Talovín zimní (Eranthis hyemalis) patří mezi první posly jara, které často kvetou ještě dříve, než sněženky. Mohou se objevit také další lidové názvy jako třeba voměj zimní nebo zlaťák předjarní. Jedná se o křehké rostlinky, které se však nějaké zimy nezaleknou a mohou se objevit již v lednu. Běžná doba květu je v únoru a vydrží kvést až do března, dle podmínek stanoviště. Patří mezi hlíznaté rostliny, ale hlízka je tak malá, že se často uvádí za cibuli. Na jaře pak talovíny poskytují nedočkavým včelám a čmelákům první dávku nektaru.
Nebezpečná krása: talovín patří do rodiny pryskyřníků
Talovíny, stejně jako čemeřice, patří do čeledi pryskyřníkovité, a stejně jako ona je i talovín jedovatý. Největší koncentrace nebezpečného glykosidu je v hlízách a při požití způsobuje zvracení, průjem, poruchy srdečního rytmu a dušnost. Naštěstí ale nikdo nemá potřebu ho konzumovat, takže se určitě nebojte tuto rostlinu pěstovat.
Talovín se umí samovolně šířit do okolí: radost často udělá i vašim sousedům
Talovín se dokáže velmi rychle šířit po okolí, protože tvoří hodně semen, kterými se sám, velmi snadno a ochotně, rozmnožuje. Ani se tedy nenadějete a najednou ho máte po celé zahradě, přičemž ušetřena od talovínů nebude ani vaše sousedka. Nicméně, zrovna těmto drobným kráskám tuto neplechu rádi promíjíme, protože co je v zimě krásnějšího, než vidět první květy?
Kam talovíny vysadit?
Talovíny jsou vysoké asi jen 10 cm a z toho důvodu nejlépe vyniknou, pokud je vysadíte společně do skupiny. Vhodné místo je někde pod stromy či keři, ale klidně i do nádoby, pokud nemáte zahradu, ale jen balkon. I vás, ve městech, mohou tato kvítka na jaře přivítat. Talovíny preferují vlhčí stanoviště, spíše polostín, přímé slunce jim může popálit listy. V letních měsících potřebují ochranu před slunečním světlem, aby hlízy nevysychaly. Do země se hlízy zatahují zhruba v květnu. Hlízky vysazujeme do hloubky 5-7 cm, přibližně 7 cm od sebe. Před výsadbou je dobré hlízky na pár hodin namočit, čímž je trochu probudíme k životu. Jsou-li trsy příliš husté, můžeme je po odkvětu rozsadit dělením, nebo podarovat sousedy, ke kterým se talovín ještě sám nerozšířil.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
