Při podzimní výsadbě česneku je potřeba se vyvarovat chybám, které by mohly vést ke špatné úrodě

Proč, kdy a jak vysadit česnek? 

Vypěstovat si svůj vlastní česnek je nepopsatelný zážitek a jakmile jednou ochutnáte ten doma vypěstovaný, který je aromatický a velmi chutný, už se vám nechce ho kupovat v obchodě. Spíše budete přemýšlet, jak byste ještě rozšířili záhon a pěstovali ho na větší ploše.

Česnek patří mezi cibulovou zeleninu, kterou používáme, spolu s cibulí, nejen skoro denně v kuchyni, ale třeba i při léčbě nachlazení. Pokud tedy máte, kde ho pěstovat na nic nečekejte, nakupte sadbu a hurá na jeho výsadbu, která probíhá právě na podzim.

Pozor na těchto 6 chyb při výsadbě česneku

1. Naprosto nevhodná půda

Máte-li půdu přemokřenou, jílovitou a těžkou, česnek zde šťastný nebude. V takových podmínkách bude slabý, bude špatně růst a stane se náchylnějším k napadení chorobami a škůdci. Aby česnek prosperoval a poskytnul pořádnou úrodu, vyžaduje půdu lehkou, propustnou s dostatkem humusu. Víte-li, že zajistit vhodné podmínky bude problém, doporučuje se česnek pěstovat na vyvýšených záhonech, kam dáte hlavně kompost s pískem pro vylehčení.

2. Špatně zvolená lokalita pěstování

Ačkoliv budete mít půdu kvalitní a humózní, česnek potřebuje ke svému růstu dostatek slunce a teplo. Další podmínkou pořádné úrody je, že na stejný záhon byste česnek měli vysázet nejdříve za čtyři roky a nikdy byste ho neměli sázet po jiných cibulovinách. Díky tomu totiž dochází k přenosu a šíření chorob a škůdců, které právě tuto skupinu zeleniny trápí. Tím nejlepším parťákem, po kterém česnek vysázet, jsou třeba okurky nebo košťáloviny. Jestliže nemůžete nic z tohoto splnit, pěstování česneku si ještě rozmyslete.

3. Paličák či nepaličák: hlavní je odrůda

To, zda zvolíte paličák nebo nepaličák, není zase tak důležité. Pěstování je stejné, ale liší se dobou sklizně. Výběr správné odrůdy česneku je důležitý, protože musíte vybrat ty, které jsou vhodné do našich klimatických podmínek a jsou osvědčené již našimi pěstiteli. Oblíbené jsou například české paličáky, jako je Slavin, Dukát nebo Vekan a nepaličáky Lukan či Anton.

4. Nevhodná plodina na zelené hnojení

Máte-li prázdné zeleninové záhony, doporučujeme využít je pro zelené hnojení, kdy na záhon vysejete některou z rychle klíčících či rostoucích plodin, které do záhonu dodají živiny a řadu prospěšných látek. Toto ocení většina plodin, ale u česneku je to jinak. Pokud totiž jako zelené hnojení do záhonu, kde chcete pěstovat česnek, vysadíte luskoviny, hlavně hrách, nebude se zde česneku dařit vůbec dobře. Luskoviny totiž pomocí hlízkovitých bakterií poutají vzdušný dusík a ten je pak obsažen v půdě, pro česnek ale tolik dusíku není žádoucí. Jako vhodný druh zeleného hnojení pro česnek je doporučována třeba svazenka, která nejen, že dodá vše potřebné pro česnek, ale navíc i krásně kvete.

5. Výsadba příliš blízko u sebe

Pro správný vývoj palic je potřeba dostatečný prostor, proto jednotlivé stroužky musíte vysázet nejen ve správnou dobu, ale hlavně ve správné vzdálenosti od sebe. Pomocí sázecího kolíku vytvoříme jamku a stroužky vysazujeme zhruba do hloubky 6-8 cm a do každé jamky přidáme trochu písku, což je skvělá prevence proti houbovým chorobám. Stroužky pak přihrňte zeminou, mírně přitlačte. Jednotlivé řádky by od sebe měly být vzdálené zhruba 20 cm.

6. Česnek vysazujeme v nesprávnou dobu

Vše má svůj čas, a to platí i o výsadbě česneku. Volba té nejvhodnější doby záleží na nadmořské výšce, ale bývá to zhruba od půlky října do půlky listopadu, do doby, než zamrzne půda. Ideální teplota je 9 °C, což je doba, která česneku stačí pro zakořenění do zimy, ale zároveň doba, která nedovolí česneku vyklíčit. Pokud by totiž česnek ještě do zimy obrazil, nové výhony by s velkou pravděpodobností zmrzly.

Nezapomeňte na moření sadby

Před samotnou výsadbou, nezapomeňte jednotlivé stroužky namořit, aby tak byly chráněny proti půdním houbám, ale i hlodavcům. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit přípravek Sulka, který sice nevábně voní, ale je opravdu účinný.

 

O autorce:

Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.