Tomáš Trejbal sám říká: „Jsem obyčejný kluk z vesnice, který od malička pomáhal na zahradě a v hospodářství.“ Rodiče a prarodiče mu předali cenné zkušenosti a lásku k přírodě. Sám se vzdělával u nejlepších zahradníků a sadařů u nás, ale i v zahraničí. Z vesnice sice na nějakou dobu odešel do velkého města, kde pracoval v důležitých manažerských pracovních pozicích. Když ale založil rodinu, vrátil se ke kořenům, vysadil přírodní zahradu a pěstitelské zkušenosti nyní předává posluchačům ve své zahradnické akademii. Je také známý z televizní obrazovky z pořadu Zahradník po ruce.
Tomáši, rodiče, život na zahradě a v hospodářství tě určitě naučili práci, povinnostem a disciplíně. Přiznej se, neštvalo tě to někdy?
Pocházím z Raspenavy z podhůří Jizerských hor. Už když jsme byli malí, byli naši soběstační v zelenině, ovoci, mase i vajíčkách. Od dětství jsem se sourozenci pomáhal na zahrádce a u zvířat. Nikdy to však nebylo tak, že by nás to příliš štvalo. Z té doby si pamatuju, kolik práce je kolem zvířat, že se od nich nedá jednoduše odjet třeba na dovolenou.
Osud tě pak zavál do města. Kdy přišel zlom a řekl sis, že se chceš vrátit ke kořenům?
Strávil jsem kvůli škole a následně práci asi 15 let ve městě, ale celou dobu jsem věděl, že bydlet a žít chci v domě na venkově… se zahradou. Dlouho jsme hledali místo, které nás chytne u srdce a našli ho shodou okolností v době, kdy byla žena těhotná s prvním dítětem.
Založils tzv. přírodní zahradu. Co to znamená? Jaké podmínky musím splnit, abych na své zahradě hospodařila přírodně?
Hlavním principem je pro mě striktní nepoužívání chemie. Syntetické postřiky a minerální hnojiva mi nesmí do zahrady! Vytvářím tím bezpečný prostor, kde můžeme chodit bosi po trávě, která nebyla ošetřena herbicidem. Přímo ze zahrady si i bez umytí vzít rajče nebo jablko a jen tak si ho otřít třeba o košili a zakousnout se do něj. Přírodní zahrada je i o podpoře života. Vytvářím oázu i pro ptáky, ježky, motýly, čmeláky a další užitečné živočichy. V neposlední řadě asi zmíním práci s půdou. Kompostuju, přidávám do půdy hnůj, mykorhizní houby, protože půda je základem toho, jak se bude dařit rostlinám.
Představ nám tedy svoji zahradu.
Máme zhruba 2000 m2 zahrady přímo u domu, kde žijeme. Je to mírný svah, který se snažím využít vždy jako výhodu a pracuju s ním. Napříč zahradou mám vysazené stromy, převážně ovocné. Držím se totiž zásady, že i ovocný strom je okrasný a přijde mi strašná škoda nevyužít tu odměnu v podobě hojnosti ovoce. Pod stromy nemám trávník, ale takzvané guildy, tedy vždy partu rostlin - keře, květiny a bylinky, které tvoří pestrý podrost a vzájemně si se stromem pomáhají. Dal jsem si záležet na skleníku. Ukazuji na něm, že skleník může být vizuální dominanta zahrady a bude vás bavit se na něj dívat a nebude se krčit někde v koutě. Už tři roky máme v zahradě i včely a letos jsem začal s chovem slepic. Včely nám pomáhají s opylením a k lepší úrodě, slepice máme na vajíčka, ale opět je máme propojené se zahradou.
Před více než patnácti lety jsem si zakládala užitkovou zahradu a sad. Vzpomínám si, že jsem také do své zahrady nechtěla pustit chemii. Došla jsem však postupem času k závěru, že se bez chemických postřiků neobejdu, alespoň u některých rostlin a stromů. Vážně to jde bez chemie?
Určitě to jde a důkazem jsou dnes už stovky absolventů mých kurzů, které jsem to naučil. Vracíme se k základům pěstování a farmaření, které tu bylo ještě než průmyslová hnojiva a postřiky přišly.
Dáš našim čtenářům pár praktických rad? Jak se vypořádat například s mandelinkou na bramborách, savým hmyzem na ovocných stromech anebo rzí hrušňovou, a přitom se vyhnout chemických postřiků.
To jsou časté otázky, které dostávám a rád na ně odpovím. Držím se toho, že základem ochrany rostlin před chorobami a škůdci je prevence a dodržení správných postupů. Když použiju tvoje příklady, tak u hrušní je dnes na výběr z odrůd, které jsou rzi odolné. Když hrušně sázíme, vybíral bych i z nich. A protože rez je houbová choroba, prevencí je i citlivý řez stromu a jeho vysazení na správné stanoviště. Na slunci a v koruně, kde se nedrží vlhkost, to má rez daleko těžší. Pokud už napadení přijde, dá se rez dobře řešit přírodními postřiky, například výluhem z česneku nebo přesličky. Komu by se nechtělo připravovat postřik doma, existují i komerční ekologické postřiky proti houbovým chorobám. Mandelinkám se bráním střídáním plochy, kde brambory pěstuji, když už přijdou, tak je jednoduše sbírám. Repelentně funguje proti mandelince vysazení máty vedle brambor.
Ty sázíš do brambor mátu?
Do brázd přímo ne, ale mám ji zasazenou v květináčích, aby se mi nerozrostla. Jednoduše ji stěhuji každý rok na jiné stanoviště brambor. S mšicemi na stromech mi pomáhají zase berušky a škvoři. Dělám beruškovníky a škvorníky a i když jste možná čekali recept na postřik, podpora tohoto užitečného hmyzu úplně stačí.
Máš na zahradě slimáky a plzáky? To naše čtenáře trápí, zdá se, nejvíc. Prozraď nám nějaký fígl, jak se jich zbavit.
Samozřejmě taky mám. Bohužel jsme si do našeho evropského regionu a zahrad zavlekli plzáka španělského, který se přemnožil a přirození predátoři na něj nestačí. Ochrana zahrady před slimáky je téma na samostatný článek. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že mi nejvíc pomáhají měděné límce kolem rostlin, sběr slimáků večer, kdy vylézají za potravou. Používám návnadové rostliny a připravuji na ně třeba pivní pasti. Pozor! Musíte je nastražit dál od záhonů, ať si nelákáte slimáky na pivo přímo do záhonů.
Jak je to s vodou a zaléváním záhonů? Četla jsem, že se přírodní zahrady nemusí zalévat. Vážně je to pravda?
Může to být pravda v zahradách, kde je větší a pravidelnější úhrn srážek. Uklidním vás, normálně zalévám. Když to vezmu napříč zahradou, tak stromy a keře zalévám jen po vysazení, aby se ujaly a dál je nechám růst samostatně, aby si vybudovaly zdravé kořeny a pro vodu si sáhly v půdě sami. U trvalkových záhonů, tedy u květin, travin a bylinek to mám podobně. Na začátku po vysazení zalévám, ale postupem času, když se trsy rozrostou a propojí, už je nechávám růst. Klíčové je dávat odpovídající rostliny na správné stanoviště, tedy na plném slunci sázet suchomilné, které si s podmínkami poradí. Pochopitelně nejvíce vody spotřebuji na pěstování zeleniny. V horkém a suchém létě zalévám denně, nebo každý druhý den. I tam jsou výjimky a můžete i zeleninovou zahradu mít s minimem zálivky. Důležité je volit odpovídající druhy, které si lépe poradí s danými podmínkami samy. Snížit spotřebu vody mi pomáhá použití mulče, tedy vrstvy organického materiálu, který v záhonech omezuje odpar. Používám mulč mezi květinami, pod stromy, ale i v zeleninových záhonech. Borovou kůru, dřevní štěpku, slámu i trávu ze sekačky.
To vše a ještě více se dozvíme ve tvých výukových programech?
Co mám vyzkoušené, předávám dál. Mám celoroční kurz na péči o zahradu bez chemie, kde v partě lidí pěstujeme zeleninu, ovoce, ale i trvalky, bylinky a kytky do vázy. Roční kurz je nabitý informacemi a tím, že si člověk rovnou zkouší, co se dozvěděl. Lépe si to pak zapamatuje. Koho zajímá jen nějaké konkrétní téma, najde v akademii i samostatné kurzy a webináře zaměřené na ochranu zahrady před chorobami a škůdci bez chemie, citlivý řez stromů nebo třeba kombinování rostlin do prospěšných společenstev.
Dokážeš tedy navrhnout, zrealizovat přírodní zahradu na klíč. A co když si ji chci založit sama. Najdu u tebe potřebné rady a doporučení?
Dělám návrhy přírodních a permakulturních zahrad a dokážeme zrealizovat i zahradu na klíč. Ať už podle našeho návrhu, nebo podle projektu jiného architektonického studia. Realizace zahrad děláme bez chemie. Kdo si chce založit zahradu sám, najde u mě na webu https://www.prirodnizahradytrejbal.com/ také samostatný online kurz na design přírodní zahrady a její realizaci.
Jak moc je náročné se o přírodní zahradu starat?
To si člověk určuje sám podle toho, jak si ji rozvrhne. Přirozeně jsou části zahrady, kde je lidské ruky potřeba jen například 2x ročně, ale i takové, kde je třeba péče častěji. Typicky náročnější na péči je zeleninové záhonoviště. Platí však, že by péče o zahradu měla spíš těšit než zatěžovat.
Nemáš pocit, že lidé zapomněli, jak dříve hospodařili naši předkové? Nyní prostě znovu objevují složitě to, co bylo zcela přirozené, zkušenostmi a lety prověřené?
Vracíme se k něčemu, co už tu bylo, ale využíváme věcí, které naši předkové neznali a tím to hezky doplňujeme. Mám štěstí, že moji prarodiče a rodiče pěstovali a pěstují bez chemie celý život. Předali mi cenné zkušenosti a vyzkoušené postupy za tři generace a desítky let. Toho si velice vážím. Baví mě dnešní mladá generace lidí, kterým je okolo dvaceti až třiceti. Vnímám u nich daleko větší důraz na udržitelnost pěstování a péči o zahradu. Pomáhám jim často překlenout generační znalost, kterou u svých rodičů nemohli nabrat. Aby to oni svým dětem už mohli předávat sami.
Tomáši, vedeš k práci na zahradě a k lásce k přírodě své děti? Podobně, jak vychovali rodiče tebe?
Snažím se. Dětem je teprve 9, 6 a 4, takže jsou malí a opatrně jim dávkuji, s čím by mi mohly pomoct. Baví je sít, zalévat, sklízet, ale i se starat o slepice a kuřátka. Hlavně je nechci k ničemu nutit, zahrada má být radost. I pro ně.
Tomáši, děkuji za rozhovor a milé přijetí. Je fajn potkat mladého člověka, který si váží zkušeností a rad svých předků a umí je předávat dál.
Zdroj: autorský text, https://www.prirodnizahradytrejbal.com/
