Zlákalo vás téměř letní počasí uplynulých týdnů natolik, že jste neodolali a přesadili sazenice zeleniny do záhonu nebo je přestěhovali do skleníku? Možná teď máte trochu těžké spaní, aby jim mráz neublížil, ale nebojte, nic není ztraceno.

Již nastalo období, kdy nejen vše kvete a pučí, ale začínají úřadovat také choroby, přičemž některé z nich jsou natolik zákeřné, že ve velmi krátké době zlikvidují celou rostlinu. I z tohoto důvodu je velmi důležité, poznat včas jednotlivé příznaky dané choroby, protože jen včasná ochrana dokáže ochránit celou zahradu. A to i tu sousedovu. Vyzkoušejte si tedy, jak na tom se znalostmi těch nejčastějších chorob na našich zahradách jste a případě se alespoň něco naučíte.

Kdo jednou pocítil přítomnost hryzců na svém pozemku, ten už moc dobře ví, že boj s nimi bývá přímo nekonečný. Na myši a hraboše nejlépe platí kočky a někteří psi ze skupiny teriérů, ale na větší hryzce si často ani zkušení lovci netroufnou. Pokud u vás selhaly nejrůznější babské rady i profesionální plašiče, vyzkoušejte sílu něžných květin. Podle našich zahradnických předků pomáhají nejlépe některé aromatické rostliny.

Nejen lidé, i rostliny mají své neduhy, se kterými zvládnou zatočit užiteční rostlinolékaři mnohdy ještě dříve, než choroby propuknou. Vysévejte na záhony letničky, které se postarají o prevenci některých nepříjemných nemocí. Dokonce mohou zabránit i některým škůdcům, aby se usadili ve vaší zahradě.

Ačkoliv šíření houbových chorob řešíme spíše na listnatých dřevinách, i jehličnany dokážou hodně potrápit a pokud včas nezakročíme, můžeme o jehličnan zcela přijít. To, že na borovici řádí houbová choroba poznáme dle toho, že jehličí najednou začne hnědnout a opadává. Tou nejčastější chorobou bývá sypavka borová, která pravděpodobně napadla jehlice již během léta loňského roku. Můžete proti ní sice použít fungicidy, ale lepší je prevence, díky které jehličnan proti této chorobě ochráníme

Není to tak dávno, co se naše zahrady inspirovaly tu půvabem anglických zahrad, tu francouzským šarmem či mnohem vzdálenějšími kouty světa, které sice bývají vyhlášené krásou zahrad, ale do našich podmínek se tak snadno tamní zkušenosti přenášet nedají. Proto se nezřídka vracíme k, na první pohled mnohem skromnějším, zahrádkám našich prababiček, které nám však dopřávají o mnoho více pěstitelských úspěchů. Co by na takové tradiční, české venkovské zahrádce nemělo chybět?