Ve středověké Evropě se předpokládalo, že prakticky všechny rostliny mají nějakou léčivou hodnotu. V renesanci se pak medicína, botanika a zahradnictví začaly rozcházet, ale jejich cesty se rozcházely pomalu a ve skutečnosti se neoddělily po několik století.
Uspořádání zahrad, které pochází ze středověké a renesanční Evropy, i nadále silně ovlivňují moderní bylinkáře. Ačkoli víme velmi málo o soukromých zahradách řadových obyvatel, díky historickým dílům máme určité znalosti o strukturovaných zahradách velkých středověkých klášterů a královských paláců.
Středověké rajské dvory kopírujeme dodnes
Nejstarší vizuální znázornění formální zahrady, která přežila středověk, pochází z devátého století. Tento hlavní plán ideálního benediktinského kláštera, který nebyl nikdy postaven podle plánu, zahrnuje velkou obdélníkovou kuchyňskou zahradu s 18 záhony zeleniny a menší čtvercovou zahradu s 16 záhony léčivých bylin. Tato malá léčivá zahrada se nachází vedle domu lékaře a poblíž ošetřovny. Obě zahrady jsou obezděny a jsou rozmístěny ve dvou rovnoběžných řadách obdélníkových vyvýšených záhonů, z nichž každý je věnován jednomu druhu.
Tento základní, užitkový design je typický nejen pro klášterní, ale i jiné středověké zahrady. Cesty mezi záhony umožňují snadný přístup k jednotlivým záhonům. Zmíněné členění se dodnes používá v zeleninových zahradách a je ideální pro bylinkové zahrádky.
Ne všechny středověké zahrady byly ale čistě užitkové. Ve 13. století vydal Albertus Magnus metodické pokyny pro rozmístění bylin v zahradách a doporučil, aby byl trávník uprostřed zahrady obklopen záhony sladce vonících bylin, jako je routa, bazalka a šalvěj. Tyto rané zahrady pro potěchu zdůrazňovaly prvky, které si stále spojujeme s našimi vlastními okrasnými bylinkami: uzavřenost, intimitu a vůni.
Středověké rajské dvory se nacházely mezi zdmi klášterů a sloužily k pěstování léčivých bylin. Uprostřed čtvercového členění stál obvykle tzv. strom poznání.
Renesance odstartovala sběratelství
Vznikající botanické zahrady renesance, vytvořené jako výukové zahrady lékařskými fakultami, upřednostňovaly úzké, obdélníkové záhony středověkého typu. Renesance dala vzniknout i sbírkovým zahradám, v nichž botanici organizovali své rostliny podle vědeckých zásad a pěstitelé vystavovali zahradnické rarity. Přestože bylo vypěstováno mnoho nových rostlin, samotné zahrady si zachovaly středověkou geometrickou formu a jednoduchost.
Stejně jako ve středověku, formální zahrady renesance upřednostňovaly nejrůznější ohraničení zahrad – cihlové, kamenné, oplocení z proutí nebo živé ploty. To sloužilo především k ochraně před nechtěným vniknutím zvířat. Praxe ohrazování užitkových zahrad přetrvává ještě celé 17. století. I dnes jsou kuchyňské zahrádky z praktických důvodů často oplocené.
Během renesance začínají tvůrci zahrad měnit základní formy středověké zahrady a organizují čtverce a obdélníky do složitějších vzorů. Geometrický vzor ve čtverci, obdélníku nebo kruhu byl osázen vždy jedním druhem, aby se zachoval „čistý“ design. Mezery mezi bylinami byly vysypány barevným pískem nebo štěrkem. Tvarované nízké ploty ze zimostrázu (buxusu) se staly oblíbenými právě v 17. století a dodnes si svou přední příčku drží.
Pravidelné členění užitkových a bylinkových zahrad je nejenom estetické, ale hlavně výhodné na údržbu.
Angličané povolili uzdu fantazii
Odvrat od formálnosti tvarovaných záhonů přichází s obdobím tzv. anglické krajinářské školy. V 18. a 19. století farmáři a zahradníci začínají míchat zeleninu, bylinky, ovoce a květiny do jednoho záhonu. Nadále se však drží tradice vyvýšených záhonů a to především z důvodu snadné obhospodařovatelnosti.
V poslední době se díky rozmanitému sortimentu bylin zájem o okrasné bylinkové zahrady stává prioritou soukromých vlastníků zahrad číslo jedna. Experimenty s barvami v bylinkové zahradě také inspirují zahradní architekty k zařazování mnoha čistě okrasných kvetoucích rostlin. Tento trend je logickým vyústěním evoluce okrasné bylinkové zahrádky jako specifického prvku v zahradách. Nezapomeňte tedy, že na poměru užitkových bylin k okrasným nezáleží. Důležité je pěstovat bylinky pro užitek i potěchu oka a vytvořit si vlastní místo s dlouhou tradicí.
V současné zahradní architektuře jsou bylinky často kombinovány s okrasnými rostlinami i dřevinami.
Inspirujte se v Čechách
A pokud hledáte inspiraci pro svou bylinkovou zahradu, využijte podzimní prázdniny a navštivte některé z našich bylinkářských zahradních skvostů!
V areálu zámku Valtice najdete Bylinkovou zahradu, která splňuje kritéria trvale udržitelného zahradničení podle biologických principů a je tak prvním nositelem této certifikace na území České republiky. Unikátní bylinková zahrada ve Valticích je od roku 2010 součástí Lednicko-valtického areálu zapsaného v UNESCO. Přivonět zde můžete až ke 300 druhům nejrůznějších bylin a strávit zde příjemné odpoledne. Zahrada se nachází přímo u Valtického zámku, na místě, kde dříve bývalo zámecké zahradnictví. Dnes si zde na ploše 3000 m2 můžete prohlédnout unikátní přírodní zahradu, která nemá v České republice obdoby.
Doporučujeme Vám také návštěvu bylinkové zahrady, která je součástí rozlehlého areálu hospitálu Kuks. Celý barokní areál Kuks a jeho přilehlé okolí je plné zajímavých míst a památek – Hospital s kostelem Nejsvětější trojice, historickou lékárnou, 24 ženských soch znázorňujících ctnosti a neřesti v blízkosti kostela od Matyáše Bernarda Brauna a do pískovcových skal v lesích nedaleko areálu vytesaný betlém a další díla od stejného mistra a jeho žáků.
Bylinkovou zahradu najdete za hlavní budovou Hospitalu. Její historie sahá 250 let do minulosti.
Na 114 formálních záhonech se pěstují tradiční bylinky, zelenina, letničky, trvalky i cizokrajné rostliny. Druhové složení rostlin je hodně podobné jako v 18. století.
Zdroje: bbg.org, kudyznudy.cz, zahradnictvi-flos.cz
