Prvorepubliková zahrada před sto lety a dnes
Vilu se zahradou dokončil místní mlynář v roce 1926. Umístil ji, jak jinak, vedle svého mlýna u břehu Úhlavy. Díky řece je na zahradě krásná půda, příznivá vlhkost a spousta živočichů. „Původní podobu zahrady neznáme, a dokonce ani není jisté, jak se vyvíjely její hranice. Dobové fotografie se nedochovaly a bohužel ani v archivech nejsou k dohledání plány z doby jejího založení. Po dlouhých letech bez větších změn prošel dům i se zahradou v roce 2000 rozsáhlou rekonstrukcí. Některé prvky vily se podařilo zachránit, jiné vzaly zasvé. Na zahradě se dochoval jediný trs pivoněk“, říká paní Alena.
V roce 2020 přišla s novými majiteli i myšlenka vrátit zahradě podobu, jakou mohla mít před sto lety. Rozložení i použité rostliny se inspirují u jiné janovické zahrady té doby. Vzor je to víc než impozantní, jde o návrh předního zahradního architekta Josefa Kumpána. Cílem nebylo vytvořit kopii, ale navázat na jeho principy a přenést je do zahrady tak, aby sloužila potřebám současné rodiny.
Zahrada si pro nové majitele připravila několik překvapení
Nové majitele nemile překvapila zničená půda smíchaná se sutí, kterou následně čistili čtyři roky. Na první pohled byly v zahradě jen túje a tráva, pod nimi půda zničená černou mulčovací textilií a sutí. Přesto po necelých pěti letech zahrada kvete, plodí, a dokonce získala certifikát ukázkové přírodní zahrady. Příjemné překvapení bylo, jak skvěle v zahradě po vyčištění všechno rostlo. Prvorepublikové zahradě by pouhých 5 let dnes nikdo nehádal.
Jak to všechno začalo? Půda je základ, proto o ni musíme pečovat
Nejprve musely pryč rostliny a stavby, se kterými se dál nepočítalo. Zmizely kůlny, zídky nebo stěny z tújí, které blokovaly plynulost prostoru. „Zbavit se čtyřiceti dvacetiletých tújí nebylo jen tak. Měly klidně kolem šesti metrů. Takže jsme je před Dušičkami věnovali za pokácení a odvoz. Využila je firma, co váže věnce,“ líčí paní Alena první kroky. Představa o rychlém sázení do kypré půdy, která u řeky bývá, vzala brzy za své. Na několika místech zahrady se totiž našla navážka. Stejně jako ostatní práce i čistění od suti prováděli majitelé ručně. „Nejsme žádní lenoši, ale i tak nám to trvalo tři a půl roku, než jsme na pozemku, co má okolo 2000 metrů čtverečních, dokopali poslední kousek,“ popisuje majitelka zahrady.
Aby se půda dostala co nejdřív do žádoucí kondice, vraceli do ní majitelé veškerý rostlinný materiál, který na zahradě vznikal. A protože se tu hospodaří podle zásad přírodního zahradničení, významnou roli při zúrodňování půdy hraje kompost, hnůj nebo mulčování organickým materiálem. „Snažíme se o uzavřený cyklus. Zahradu neoslabujeme tím, že bychom vyváželi zbytky rostlin do hnědého kontejneru na bioodpad. Naopak, všechno důsledně využíváme a vracíme zahradě zpátky. A ona se nám krásně odvděčuje,“ říká Alena.
Černá mulčovací textilie zahradu dusila
Ještě jedna věc majitele při oživení půdy pořádně potrápila. A to černá mulčovací textilie, místy ještě zasypaná kačírkem. Po dvaceti letech pod takzvaným „černým hadrem“ rostliny trpěly. Například keře si vytvořily další kořeny, které rostly v humusovitém poprašku na povrchu fólie. Právě díky nim přežívaly. „Když jsme fólii vytahali, začaly se dít věci. Keře ožily a začaly používat správné kořeny, tedy ty pod zemí. Dnes už jejich „vzdušné“ kořeny neexistují, rostliny je opustily,“ popisuje zkušenost majitelka. Nicméně i tak je vliv mulčovací textilie na zahradě pořád patrný. Z půdy je dodnes potřeba vytahovat její malé kousky a na místech, kde ležela dvě dekády, se výborně daří pýru, kterému mulčovací folie nevadí a mohutně se pod ní namnožil.
Tři zahradní zóny: pro krásu, sport i užitek
Principy prvorepublikové zahradní architektury se nejvýrazněji odráží v rozložení zahrady. Ta má okrasnou a užitkovou část a takzvané bělidlo, kde se dřív bělilo prádlo a postupně také sportovalo. Okrasná část je na dnešní poměry překvapivě otevřená, v jejím středu leží dva velké trvalkové záhony. Lem pak tvoří keře. Vše je navrženo tak, aby okrasná zahrada zdobila po celý rok. Důraz majitelé kladli nejen na sezónní efekt, ale i na ten zimní. Prostě aby se bylo stále na co dívat. „Trvalky v okrasné zahradě stříhám co nejpozději. Je to nejen ohleduplné k nim samotným a zimujícímu hmyzu, ale taky nám to dovoluje víc si vychutnat krásu zimních záhonů. Letos se mi do stříhání vůbec nechtělo, záhony vypadaly ještě v březnu skvěle,“ popisuje majitelka často opomínanou část roku.
Krása kvetoucích rostlin
Kromě trvalek majitelka miluje i růže, v zahradě jich najdeme asi 120 ve čtyřiceti kultivarech. Stejně tak ráda pracuje s letničkami, nejčastěji používá směsi z přímého výsevu. „Z dětství si pamatuju přesazování desítek cínií, tomu jsme se u sebe rozhodně chtěla vyhnout,“ vzpomíná Alena. „Proto jsou pro mě ideální směsi letniček, které se vysévají přímo na záhony. Považuju to za takový instantní zázrak. Člověk v dubnu nebo květnu zaseje a do pár týdnů to kvete a hučí hmyzem. Prostě nádhera,“ dodává.
„Přistěhovali jsme se sem z místa, které celé kvetlo. Stýskalo se mi po něm a letničky mě zachránily před smutněním. Původně tmavé a po našich zásazích naopak prázdné plochy nádherně vybarvily a vnesly do nich život. Takže pokud vás přepadají smutky, že se zahrada nevyvíjí dost rychle, určitě je vyzkoušejte,“ radí Alena.
Biodiverzita přináší do zahrady zdraví
Co se užitku týká, na zahradě najdeme přes 20 ovocných stromů, více než 40 keřů bobulovin, vyvýšené i klasické záhony a skleník. „Skleník tu byl po původních majitelích. Je skvěle postavený, na nás ale bylo správně ho naplnit,“ popisuje majitelka. Dnes jsou ve skleníku vytvořené vrstvy, které ho průběžně vyživují a zároveň zadržují vlhkost. Úplně dole jsou mohutné kusy dřeva, na nich drobnější větve, nezetlelé rostliny, kompost a půda. Stejný princip pak rodina aplikovala i u vyvýšených záhonů.
Zelenina se na zahradě, nejen ve skleníku, pěstuje celoročně, majitelé tak úrodu sklízí i v zimě. Při plánování užitkových záhonů se tu vychází z principu polykultury, tedy kombinování rostlin tak, aby si vzájemně pomáhaly, podporovaly se a chránily před škůdci. S těmi se na zahradě nebojuje. Jak je to možné? „Od samotného začátku našeho působení se snažíme spolupracovat s přírodou. Když je půda kvalitní, rostliny jsou silné a nejsou tak náchylné k chorobám. V živé, druhově bohaté zahradě zase nemají škůdci šanci napáchat zásadní škody. Ano, vyskytnou se, ale díky tomu, že nepoužíváme žádné pesticidy, si je najdou jejich predátoři. Podporovat přírodu v zahradě je užitečné a zároveň krásné. Stačí si na chvilku sednout a pozorovat všechny ty ptáky a hmyz. Je to velká odměna za to, jak se zahradou zacházíme,“ vysvětluje Alena.
Přijeďte se podívat, třeba o Víkendu otevřených zahrad
Jako ukázková přírodní zahrada se i Prvorepubliková zahrada otevírá veřejnosti. Největší akcí je každý rok Víkend otevřených zahrad, do kterého se majitelé pravidelně zapojují. Ten letošní připadá na víkend 7. a 8. června 2025. Mimo něj ale pořádají celou řadu dalších akcí, při kterých sdílejí tipy na pohodové, zdravé a přírodní zahradničení. Zahrada je také oblíbeným cílem zájezdů, zahradních i poznávacích. Tak neváhejte a prohlédněte si, co se za pět let práce dá všechno vytvořit.
Zdroj: Alena Zelenková, majitelka Prvorepublikové zahrady
